Před pár set lety se papež rozhodl, že vypudí Židy z Říma. Těm se to samozřejmě nelíbilo a strhlo se veliké pozdvižení. Nakonec tedy papež nabídl ústupek – uskuteční se zástupcem židovské komunity náboženskou diskusi a pokud bude poražen, Židi mohou zůstat.
Jenže nikomu se do diskuse s papežem nechtělo, tak nakonec přesvědčili starého Mojšeho, který celý život strávil uklízením ulic a tak vlastně neměl co ztratit. Mojše měl jen jednu podmínku – během svého života toho moc nenamluvil, protože se s ním málokdo vůbec bavil, a tak chtěl, aby se ona náboženská debata odehrála mlčky. Papež nakonec souhlasil.
Nadešel onen velký den. Mojše sedí naproti papežovi u velikého stolu. Za naprostého ticha papež po minutě vztyčí ruku se třemi zdviženými prsty. Mojše se na něj podívá a zdvihne jeden prst. Papež poté naznačí rukou kruh okolo hlavy. Mojše ukáže na zem, kde sedí. Papež pak vytáhne hostii a láhev mešního vína, Mojše odpoví tak, že vytáhne jablko.
Pak se najednou papež postavil a říká:
“Vzdávám to, ten muž je příliš chytrý. Židi mohou zůstat.”
O půl hodinky později se kardinálové shromáždili u papeže a chtěli slyšet vysvětlení. Svatý Otec povídá:
“Nejdříve jsem ukázal tři prsty na znamení Svaté Trojice. On odpověděl jedním prstem, symbolizujícím jednoho Boha, který zůstal našim vírám společný. Tak jsem mu ukázal kolem nás, že Bůh je všude, ale on ukázal na zem, že Bůh je také přímo s námi. Vytáhl jsem hostii a víno, abych naznačil, že Bůh nám odpouští naše hříchy. A on zas vytáhl jablko, aby mi připomenul prvotní hřích. Měl zkrátka odpověď na všechno. Co jsem měl dělat?”
Mezitím se Židé shromáždili kolem Mojšeho a ptají se ho, co se vlastně stalo.
“Nejdřív mi ukázal, že máme tři dny na to, abysme vypadli, tak jsem mu dal najevo, že ani jeden z nás se odtud nehne. Pak ukázal, že celé tohle město od nás chce vyčistit a já mu ukázal, že hodláme zůstat právě a přesně tady, kde jsme doma.”
“A co potom?”
“Já nevím. On si vytáhl svoji svačinu, tak jsem si taky vytáhl svoji.”
Archiv rubriky: Vtipy o náboženství
ŽID PŘEVYCHOVÁN NA KATOLÍKA
Do čtvrti plné katolíků se přistěhoval Žid. Každý pátek je pěkně štval, protože zatímco oni dlabali rybu, Žid si na zahrádce griloval steaky. Tak se rozhodli, že jej obrátí na svou víru. Nakonec se jim povedlo směsí výhrůžek a proseb jej přesvědčit. Odvedli jej do kostela a tam ho kněz pocákal svěcenou vodou a přitom pravil:
“Zrozen Žid, vychován Žid, teď se stává Katolíkem.”
Sousedi se zaradovali, že teď je nebudou pronásledovat páteční útrapy nádherných vůní. Ale další pátek se opět přes ploty line vůně grilovaného hovězího. Tak vyběhnou, aby Židovi připomněli jeho novou dietu, ale co nevidí:
Žid stojí na zahradě u grilu, cáká na hovězí vodu a říká:
“Zrozeno kráva, vychováno kráva, teď se stává rybou.”
KNĚZ A RABÍN SDÍLÍ JEDNO AUTO
Kněz a rabín vedli kostelík a synagogu na jedné ulici naproti sobě. Protože měli stejný časový plán, rozhodli se, že si společně koupí auto. Když jej zakoupili, zaparkovali jej mezi svými pracovišti. Za chvilku rabín vykoukl ven a vidí, jak kněz cáká na auto vodu. Protože bylo nové a nepotřebovalo umýt, šel se zeptat, co jako kněz dělá.
“Žehnám mu svěcenou vodou.”
Rabín chvilku váhal, pak spěšně vešel do synagogy, za moment vyšel ven s pilkou, došel ke kufru auta a uřízl tři centimetry z výfuku.
RABÍN A KNĚZ
Rabín a katolický kněz jedou spolu ve vlaku. Po chvíli se kněz osmělí a povídá rabínovi:
„Odpusťte rebe, ale je to pravda, že lidé vaší víry mají zapovězeno jíst vepřové?“
„Ano otce, to je pravda.“
„A řeknete mi – jako kněz knězi – ochutnal jste jej někdy?“
„Inu, ano, kdysi jsem ochutnal kousek slaniny.“
„A chutnala vám?“
„Inu, musím se přiznat, že chutnala.“
Po chvíli se pro změnu nakloní rabín ke knězi:
„Prominou pane páter, ale je to pravda, že oni mají zapovězeno tělesně obcovat se ženou?“
„Ach ano, je to tak, jak říkáte.“
„A řeknou – jako kněz knězi – dopřáli si někdy?“
„Popravdě řečeno, nikoliv.“
„Hmm, škoda“ odtuší rabín, „to je mnohem lepší než vepřové“.
SÁZKA DLE KNĚZE
Šel chlápek na závody koní a když se šel podívat, na kterého koně by si měl vsadit, zahlédl kněze, jak žehná koni. Říkal si:“To by mohlo něco znamenat!”
Na koně vsadil a kůň vyhrál! Chlápek sledoval kněze ještě dalších pět závodů a docela slušně na tom vydělal. Rozhodl se, že v posledním závodě vsadí všechny vyhrané peníze.
Udělal to, ale těsně před cílem se kůň zhroutil k zemi a byl na místě mrtvý.
Chlapíka to pěkně dožralo. Šel za knězem žádat o vysvětlení.
“No jo, no, s vámi nevěřícími je problém! Vy zkrátka nepoznáte rozdíl mezi požehnáním a posledním pomazáním!”
PAPEŽ PŘED NEBESKOU BRÁNOU
Zemřelý papež přijde před nebeskou bránu. Svatý Petr ho pozdraví a ptá se na jeho jméno.
“Jsem papež!”
“Papež, papež,” brouká si pod vousy svatý Petr. “Lituji, nemám nikoho toho jména zde ve své knize zaneseného.”
“Ale, ale . . . já byl přece zástupce Boha na zemi!”
Svatý Petr, překvapen: “Bůh má na zemi svého zástupce? No to je zajímavé, o tom mi zatím nikdo nic neřekl.”
Papež se rozčílí natolik, až v obličeji zrudne: “Já jsem byl přece hlavou katolické církve!”
“Katolická církev . . . to jsem nikdy neslyšel,” na to svatý Petr. “Ale počkej chvíli, zeptám se šéfa.”
Odejde v nebi dozadu a ptá se Boha: “Poslyš, tady je jeden, který říká, že byl tvým zástupcem na zemi. Jmenuje se Papež. Říká ti to něco?”
“Nee,” odpoví Bůh. “Neznám. Nic o tom nevím. Ale počkej, zeptám se Ježíše.”
Bůh volá: “Ježíííši!”
Ježíš přiběhne: “No, otče, co je, co se dějě?” Bůh a svatý Petr mu vysvětlí situaci.
“Moment,” řekne Ježíš, “půjdu se na něho podívat. Hned jsem zpátky.”
Za pár minut je zpět ve velmi dobré náladě a směje se na celé kolo:
“Tomu sotva věřím, nedovedu to pochopit. Vzpomínáte si na ten malý spolek rybářů, který jsem před 2000 lety založil?
Tak ten ještě existuje!!!”
NA ZAČÁTKU
Na začátku Bůh stvořil zemi a odpočíval.
Poté stvořil muže a odpočíval.
Pak stvořil ženu …
… od té doby ani Bůh ani muž už nikdy neodpočívali.
BUSH U NEBESKÉ BRÁNY
Prezident Bush zemře a jde do nebe. Stojí v nebeské bráně a Svatý Petr ho vítá.
˝Vaše jméno, prosím?˝ zjišťuje světec.
˝George Bush,˝ zní odpověď.
˝Máte na to nějaký důkaz?˝ ptá se Sv.Petr.
˝Důkaz, jak důkaz?˝ diví se Bush. ˝Já jsem George Bush, prezident USA. Koukejte mě pustit do nebe!˝
˝Bez důkazu vás nemohu vpustit,˝ na to Svatý Petr.
˝A o jakém důkazu to mluvíte?˝ ptá se Bush.
˝Například,˝ vzpomíná Sv. Petr, ˝pamatuji si, že když přišel Mozart, dali jsme mu klavír. Za deset minut měl napsaný krásný koncert. Hned jsme viděli, že je to Mozart, tak jsme ho vpustitli do nebe. Když sem přišel Picasso, dali jsme mu štětec, pár olejových barev, plátno a v momentě nakreslil krásný obraz. Poznali jsme, že se jedná o Picassa a tak jsme ho hned vpustili do nebe.˝
Bush se podívá na Sv. Petra a povídá: ˝Mozart a Picasso? Kdo je to?˝
Svatý Petr trhne palcem přes rameno a povídá: ˝V pořádku, jste George Bush, běžte dovnitř.˝
STVOŘITELI SE ROZTRHL PYTEL
Když Stvořitel tvořil svět, procházel se Evropou a na hřbetě nesl pytel plný penisů.
V pytli se udělala díra a několi penisů vypadlo.
Stvořitel se pro ně ohnul, když tu se pytel roztrhl celý.
Naštvaně se zvedl a povídá: ˝Já to sbírat nebudu, tady bude Brusel.˝
HILLARY CLINTONOVÁ
Umřela takhle Hillary Clintonová, a jen Bůh ví proč, dostala se do nebe. Přišel k ní Svatý Petr a říká:
˝Hillary, vím, že tam dole jsi byla někdo, ale tady jsi jen další člověk z mnoha. Protože mám teď velký fofr, posaď se zatím tady, já ještě vyřídím rozdělané věci.˝
Hillary se posadila a začala si prohlížet své okolí. Všimla si obrovité zdi, která se táhla na obě strany, kam až oko dohlédlo. A ta zeď byla doslova pokryta spoustou hodin. Čas od času některé z nich poskočily o 15 minut dopředu. Když se Svatý Petr vrátil, Hillary se ho ptá, co ty hodiny znamenají.
˝Každý ženatý muž na zemi má tady jedny hodiny.˝
˝A co znamená, když se posunou o 15 minut?˝
˝No, to znamená, že se ten muž, který k těmhle hodinám patří, právě dopustil nevěry.˝
˝A jsou tady i hodiny MÉHO muže?˝
˝Ale ne, ty jsou vedle na stole v kanceláři místo ventilátoru.˝