Otec povídá nakvašeně dvacetiletému synovi:
“Nedám ti už ani haléř. Ode dneška jsi pro mě mrtvej!”
“Tak mi dej aspoň na pohřeb…”

Tatínek poslal zlobivého synka za trest brzo spát. Za chvilku se z pokojíčku ozvalo:
“Tatí?”
“Co je?”
“Mám žízeň. Mohl bys mi přinést sklenici vody?”
“Ne. Měl ses chovat líp. A teď zhasnout!”
O pět minut později:
“Tatí?
“Co je zase?”
“Mám žízeň. Mohl bys mi přinést sklenici vody?”
“Řekl jsem ti, že ne! A jestli se ještě jednou zeptáš, tak ti půjdu nasekat zadek!”
O pět minut později:
“Tatí?”
“CO JE???”
“Až mi půjdeš naplácat, mohl bys s sebou vzít sklenici vody?”

V samoobsluze tlačí mladý otec vozík s potravinami a vřískajícím děckem. Muž téměř něžně opakuje:
“No tak, Alberte, klid. Klid a žádné scény. Uklidni se, Alberte…”
Nachomýtne se k tomu nějaká pedagogická odbornice samouk a s uznáním povídá:
“To je dobré, že s tím dítětem mluvíte jako s dospělým. Takhle Albert vyroste v sebevědomého a vyrovnaného člověka.”
Na to otec:
“Paní, mýlíte se. Já jsem Albert!”

Chlapeček vypráví, jak to bylo na procházce s tatínkem:
“Jeli jsme autobusem. Pak nastoupila nějaká mladá paní. Tatínek řekl, abych vstal, aby si ta paní mohla sednout.”
“Tak je to správné, drahoušku. Dámám se musí vždycky uvolnit místo.”
“Ale já jsem seděl tatínkovi na klíně!”

Malá Markétka luští křižovku.
“Tati, jak se řekne hrůza na šest?”
“Svatba…?”

Takhle čtyři přátelé vyrazili hrát golf. Jeden se zdržel v klubu a tak ti ostatní šli napřed a vyprávěli si o osudech svých dětí:
˝Můj syn si udělal docela jméno ve stavebnictví. Začal jako tesař a vypracoval se, teď má vlastní stavební firmu. Je tak úspěšný, že loni dokonce daroval svému příteli kompletní nový barák.˝
Druhý se přidává:
˝To můj synek začínal jako prodejce aut a teď je spoluvlastníkem celé sítě prodejen a vydělává tolik, že k vánocům dal kamarádovi nejnovější model Lincolna.˝
Třetí pak vypráví o synovi, který se stal burzovním obchodníkem a teď dělá takové obchody, že si mohl dovolit věnovat jednomu svému kamarádovi portfolio nejlepších akcií za dva milióny.
Když konečně dorazil čvrtý hráč, jeden mu říká, že si povídali o úspěších svých dětí a ptá se, jak si vedl jeho syn. Tak on tedy začne:
˝No, víte, abych pravdu řekl, nejsem nějak potěšen životní cestou svého syna. Už čtrnáct let dělá kadeřníka, a jak jsem nedávno zjistil, je homosexuál. Ale na druhou stranu je asi docela dobrej, protože jeho poslední tři partneři mu věnovali barák, auto a balík akcií.˝