FOTO Z LETADLA

Fotograf jednoho renomovaného magazínu dostal za úkol udělat reportáž o velkém lesním požáru. Jeho šéf mu vytelefonoval na letišti zapůjčeni malého letadla i s pilotem. Fotograf dorazil na letiště hodinu před západem slunce a opravdu, na letištní ploše stála malá Cessna a v ní seděl pilot. Fotograf si vlezl s výstrojí na zadní sedadlo a povídá:
“Tak honem do vzduchu!”
Pilot nahodil motor a za chvilku se letadlo odlepilo od země. Letělo sice dost nevyrovnaně, ale letělo. Fotograf říká:
“Leťte na severní stranu požáru a udělejte tam několik nízkých průletů.”
“Proč?” zeptal se nervózně pilot.
“Protože chci udělat fotky. Jsem fotograf a fotografové dělají fotky.”
Po krátké pauze pilot povídá:
“Chcete říct, že nejste můj letecký instruktor?”

CESTOVATEL V PRALESE

Takhle se jeden cestovatel v amazonském pralese octne uprostřed kruhu divochů s napřaženými oštěpy. Jejich náčelník stojí přímo před ním.
Rozhlédne se kolem a povzdechne si:
„Tak a jsem v prd….“
Na obloze se rozzáří jasné světlo a mocný hlas zahřmí:
„Ne, nejseš! Vezmi do ruky ten kámen co leží u tvých nohou a rozbij náčelníkovi hlavu!“
Cestovatel se sehne, popadne kámen a vší sílu s ním praští náčelníka. Náčelník padne k zemi mrtev.
A z nebe se zase ozve silný hlas:
„Teď jsi teprve v prd…!!!“

BARVY

Hádá se Kohn a Roubitschek.
Kohn argumentuje:
„Ale vždyť jim říkám, že černá barva je přece barva, jako každá jiná!“
Roubitschek: „Ne, černá není žádná barva“.
Asi po hodině tvrdého handrkování jdou za vrchním rabínem, aby je rozsoudil. Vrchní rabín jim slíbí, že celou věc prostuduje do druhého dne, ať jdou zatím domů. Druhý den se oba vrátí a vrchní rabín jim řekne: „Četl jsem v Tóře, a nic tam není, co by říkalo, že černá není barva, takže můžeme říci, že černá barvou skutečně je…“
Vidíš, řekne Kohn Roubitschkovi vítězně a oba jdou pryč.
Ale už druhý den jsou zase před vrchním rabínem, protože se nemohou shodnout, jestli bílá je také barva. Kohn tvrdí, že ano, Roubitschek, že ne. Rabín opět slíbí otázku zkonzultovat s Tórou, a druhý den jim potvrdí, že i bílá s největší pravděpodobností barvou skutečně je.
V tu chvíli zvolá Kohn s rukama k nebi: „No tak vidějí Roubitschek, že jsem jim prodal barevnou televizi!!!“

HRA SE JMÉNY

Byl jednou jeden podnik a v něm čtyři zaměstnanci, kteří se jmenovali Každý, Někdo, Kdokoliv a Nikdo.
Jednoho dne bylo třeba splnit důležitý úkol a Každý si byl jist, že to Někdo udělá. Mohl to udělat Kdokoliv, ale Nikdo to neudělal. Někdo se rozzlobil, protože to přece byla práce pro Každého. Každý si myslel, že by to mohl udělat Kdokoliv, ale Nikdo si neuvědomil, že to Každý neudělá. Nakonec Každý obviňoval Někoho, že Nikdo neudělal to, co mohl udělat Kdokoliv.

ŽENA U JASNOVIDKY

Žena je u jasnovidky a ta jí věští, že zaviní smrt mnoha miliónů lidí.
Celá nesvá odchází a vidí na ulici chlapce, na něhož se řítí náklaďák.
Pomyslí si: “Zachráním alespoň jednoho.“,
Vrhne se ke chlapci, vystrčí ho mimo dráhu auta a sama zahyne pod koly.
Přiběhne policista a ptá se chlapce: “Není ti nic? Jak se jmenuješ?”
“Adolf Hitler, pane.”

PAPEŽ PŘED NEBESKOU BRÁNOU

Zemřelý papež přijde před nebeskou bránu. Svatý Petr ho pozdraví a ptá se na jeho jméno.
“Jsem papež!”
“Papež, papež,” brouká si pod vousy svatý Petr. “Lituji, nemám nikoho toho jména zde ve své knize zaneseného.”
“Ale, ale . . . já byl přece zástupce Boha na zemi!”
Svatý Petr, překvapen: “Bůh má na zemi svého zástupce? No to je zajímavé, o tom mi zatím nikdo nic neřekl.”
Papež se rozčílí natolik, až v obličeji zrudne: “Já jsem byl přece hlavou katolické církve!”
“Katolická církev . . . to jsem nikdy neslyšel,” na to svatý Petr. “Ale počkej chvíli, zeptám se šéfa.”
Odejde v nebi dozadu a ptá se Boha: “Poslyš, tady je jeden, který říká, že byl tvým zástupcem na zemi. Jmenuje se Papež. Říká ti to něco?”
“Nee,” odpoví Bůh. “Neznám. Nic o tom nevím. Ale počkej, zeptám se Ježíše.”
Bůh volá: “Ježíííši!”
Ježíš přiběhne: “No, otče, co je, co se dějě?” Bůh a svatý Petr mu vysvětlí situaci.
“Moment,” řekne Ježíš, “půjdu se na něho podívat. Hned jsem zpátky.”
Za pár minut je zpět ve velmi dobré náladě a směje se na celé kolo:
“Tomu sotva věřím, nedovedu to pochopit. Vzpomínáte si na ten malý spolek rybářů, který jsem před 2000 lety založil?
Tak ten ještě existuje!!!”

ŽÍZEŇ

Tatínek poslal zlobivého synka za trest brzo spát. Za chvilku se z pokojíčku ozvalo:
“Tatí?”
“Co je?”
“Mám žízeň. Mohl bys mi přinést sklenici vody?”
“Ne. Měl ses chovat líp. A teď zhasnout!”
O pět minut později:
“Tatí?
“Co je zase?”
“Mám žízeň. Mohl bys mi přinést sklenici vody?”
“Řekl jsem ti, že ne! A jestli se ještě jednou zeptáš, tak ti půjdu nasekat zadek!”
O pět minut později:
“Tatí?”
“CO JE???”
“Až mi půjdeš naplácat, mohl bys s sebou vzít sklenici vody?”