Zemřelý papež přijde před nebeskou bránu. Svatý Petr ho pozdraví a ptá se na jeho jméno.
“Jsem papež!”
“Papež, papež,” brouká si pod vousy svatý Petr. “Lituji, nemám nikoho toho jména zde ve své knize zaneseného.”
“Ale, ale . . . já byl přece zástupce Boha na zemi!”
Svatý Petr, překvapen: “Bůh má na zemi svého zástupce? No to je zajímavé, o tom mi zatím nikdo nic neřekl.”
Papež se rozčílí natolik, až v obličeji zrudne: “Já jsem byl přece hlavou katolické církve!”
“Katolická církev . . . to jsem nikdy neslyšel,” na to svatý Petr. “Ale počkej chvíli, zeptám se šéfa.”
Odejde v nebi dozadu a ptá se Boha: “Poslyš, tady je jeden, který říká, že byl tvým zástupcem na zemi. Jmenuje se Papež. Říká ti to něco?”
“Nee,” odpoví Bůh. “Neznám. Nic o tom nevím. Ale počkej, zeptám se Ježíše.”
Bůh volá: “Ježíííši!”
Ježíš přiběhne: “No, otče, co je, co se dějě?” Bůh a svatý Petr mu vysvětlí situaci.
“Moment,” řekne Ježíš, “půjdu se na něho podívat. Hned jsem zpátky.”
Za pár minut je zpět ve velmi dobré náladě a směje se na celé kolo:
“Tomu sotva věřím, nedovedu to pochopit. Vzpomínáte si na ten malý spolek rybářů, který jsem před 2000 lety založil?
Tak ten ještě existuje!!!”