Archiv pro měsíc: Únor 2019

INŽENÝR V PEKLE

Jednoho dne umře inženýr, který žil celý svůj život v míru a pokoji u rýsovacího prkna a jde rovnou do nebe jako všichni inženýři.
Ale už u brány ho čeká nemilé překvapení – sv. Petr ho odmítá pustit dovnitř:
“Je plno.”
“Ale já jsem inženýr, já musím do nebe.”
“Je mi líto, ale je plno.”
“Ale já jsem …”
“Ne tady žádný ale, běž to zkusit do pekla.“, prohlásí nesmlouvavě Petr.
Inženýr se sebere a jde do pekla. Tam na něho divně koukají, posílají ho od čerta k ďáblu, říkají si, že inženýři patří do nebe.
Až u ďábla – toho nejvyššího – opravdu skončí, ten si ho přeměřuje a pak říká:
“No,jistý jsou dvě věci,
a) nemáš tu co dělat, sem inženýři nechodí,
b) když už jsi tu, uděláš pro nás pár věcí a budeš si žít lépe než v nebi.”
Jak rozhodl, tak se udělalo a inženýr se pustil do práce. Opravil klimatizaci, zavedl aické kotle, jezdící schody, výtahy, elektrické hořáky a podobný kejkle.
A ďábel svou část úmluvy taky plní. všechno jde nádherně.
Věčnost ubíhá až tu přijede Bůh na inspekci. A jen co vleze dovnitř, tak jenom zírá. Nejde mu to na rozum, jak je to peklo moderní, nechá si předvolat ďábla a ten mu vysvětluje situaci kolem pekelné průmyslové revoluce.
A Bůh ho přeruší.” Co? Inženýr v pekle? To přece nejde?! Patří do nebe jako každý inženýr, toho nám musíte okamžitě vrátit!”
A ďábel se jen usmívá a říká:” Kdepak, toho nedáme v žádném případě.”
A Bůh říká:” Takže mi ho nedáte? Dobrá, budeme se o něho soudit.”
A ďábel se rozchechtá a říká:” To jsem ale moc zvědavý, kde vezmete právníky.”

ZA HLUBOKÉ TOTALITY

Za hluboké totality vejde do obchodu zákazník a říká prodavači:
„Soudruhu, potřeboval bych břitvu. Můžete mi nějakou ukázat?“
„Břitvy nejsou,“ řekne prodavač.
Zákazník odejde ale jiný zákazník se zeptá:
„Proč jste mu řekl, že nemáte břitvy, když támhle pod sklem je máte vystavené?“
„Kdo si myslí, že já jsem nějakej soudruh, tak ať se holí srpem!“

SUPERPOČÍTAČ

Superpočítač stál na konci montážní linky Supertovárny.
Zrovna k němu přišla exkurze. Manažer přistoupil k počítači, aby předvedl malou ukázku.
“Tohle je Superpočítač. Dá vám inteligentní a správnou odpověď na jakoukoliv otázku, kterou mu položíte.”
Jeden chytrák (v každé skupině nějaký je) vystoupil z řady a do mikrofonu Superpočítače povídá:
“Kde je můj otec?”
Ozvalo se hučení a cvakání, zablikala světýlka, a vyskočila kartička s nápisem:
“Rybaří na Otavě.”
Chlápek se začne smát:
“Hahaha, to byl chyták. Můj otec je už deset let po smrti!”
Manažer neztratí hlavu a povídá:
“Je mi líto, že nejste spokojen s odpovědí, ale víte, že počítače jsou velmi přesné. Zkuste svůj dotaz formulovat jinak.”
Chytrák to zkusil:
“Kde je manžel mé matky?”
Počítač zase zablikal, zacvakal a vypadla kartička s textem:
“Mrtvý. A tvůj otec pořád rybaří na Otavě.”

MLADÝ ŽID SE CHCE ŽENIT

Mladý žid se chce ženit. Přijde do rodiny, ale rodičům řekne, že nechce kupovat zajíce v pytli. Že ještě před svatbou chce vidět nevěstu, jak ji pánbůh stvořil.
Rodiče váhají, ale protože se jedná o dobrou partii, nakonec svolí.
Mladík si se zájmem dlouho prohlíží nahou nevěstu a pak rozhodně prohlásí:
“Nevezmu si ji, nelíbí se mi její nos!”

MUŽ STOPNE TAXÍKA

Pán ve velice povznesené náladě si stopne taxíka.
Taxikář se za chvilinku podívá do zpětného zrcátka a povídá:
“Prosím Vás, hej, ještě se nesvlíkejte, ještě nejste doma!”
“Cože?! Tak to mě říkáte brzo, já už jsem si dal boty za dveře!”

2×2

Špičky ve svých oborech dostali při testu záludný dotaz: Kolik je 2×2?
Strojař vytáhl logaritmické pravítko, chvíli s ním laboroval a pak říká:
„Je to 3,99.“
Fyzik nahlédl do tabulek, vložil problém do svého počítače a po chvíli oznámil:
„Výsledek leží mezi 3,98 až 4,02.“
Matematik se chvíli soustředí, nevnímá nic okolo a pak řekne:
„Odpověď úplně přesně nevím, ale jsem si naprosto jistý, že existuje.“
Filozof odpověděl:
„Co tím myslíte 2×2?“
Logik povídá:
„Prosím vás, definujte 2×2 přesněji.“
A účetní zavřel všechna okna a dveře, opatrně se rozhlédl a pak se zeptal:
„Kolik chcete aby to bylo?“