Archiv pro rubriku: Vtipy o židech

ZNAKOVÁ ŘEČ A JAK JI KDO POCHOPÍ

Před pár set lety se papež rozhodl, že vypudí Židy z Říma. Těm se to samozřejmě nelíbilo a strhlo se veliké pozdvižení. Nakonec tedy papež nabídl ústupek – uskuteční se zástupcem židovské komunity náboženskou diskusi a pokud bude poražen, Židi mohou zůstat.
Jenže nikomu se do diskuse s papežem nechtělo, tak nakonec přesvědčili starého Mojšeho, který celý život strávil uklízením ulic a tak vlastně neměl co ztratit. Mojše měl jen jednu podmínku – během svého života toho moc nenamluvil, protože se s ním málokdo vůbec bavil, a tak chtěl, aby se ona náboženská debata odehrála mlčky. Papež nakonec souhlasil.
Nadešel onen velký den. Mojše sedí naproti papežovi u velikého stolu. Za naprostého ticha papež po minutě vztyčí ruku se třemi zdviženými prsty. Mojše se na něj podívá a zdvihne jeden prst. Papež poté naznačí rukou kruh okolo hlavy. Mojše ukáže na zem, kde sedí. Papež pak vytáhne hostii a láhev mešního vína, Mojše odpoví tak, že vytáhne jablko.
Pak se najednou papež postavil a říká:
“Vzdávám to, ten muž je příliš chytrý. Židi mohou zůstat.”
O půl hodinky později se kardinálové shromáždili u papeže a chtěli slyšet vysvětlení. Svatý Otec povídá:
“Nejdříve jsem ukázal tři prsty na znamení Svaté Trojice. On odpověděl jedním prstem, symbolizujícím jednoho Boha, který zůstal našim vírám společný. Tak jsem mu ukázal kolem nás, že Bůh je všude, ale on ukázal na zem, že Bůh je také přímo s námi. Vytáhl jsem hostii a víno, abych naznačil, že Bůh nám odpouští naše hříchy. A on zas vytáhl jablko, aby mi připomenul prvotní hřích. Měl zkrátka odpověď na všechno. Co jsem měl dělat?”
Mezitím se Židé shromáždili kolem Mojšeho a ptají se ho, co se vlastně stalo.
“Nejdřív mi ukázal, že máme tři dny na to, abysme vypadli, tak jsem mu dal najevo, že ani jeden z nás se odtud nehne. Pak ukázal, že celé tohle město od nás chce vyčistit a já mu ukázal, že hodláme zůstat právě a přesně tady, kde jsme doma.”
“A co potom?”
“Já nevím. On si vytáhl svoji svačinu, tak jsem si taky vytáhl svoji.”

ŽID PŘEVYCHOVÁN NA KATOLÍKA

Do čtvrti plné katolíků se přistěhoval Žid. Každý pátek je pěkně štval, protože zatímco oni dlabali rybu, Žid si na zahrádce griloval steaky. Tak se rozhodli, že jej obrátí na svou víru. Nakonec se jim povedlo směsí výhrůžek a proseb jej přesvědčit. Odvedli jej do kostela a tam ho kněz pocákal svěcenou vodou a přitom pravil:
“Zrozen Žid, vychován Žid, teď se stává Katolíkem.”
Sousedi se zaradovali, že teď je nebudou pronásledovat páteční útrapy nádherných vůní. Ale další pátek se opět přes ploty line vůně grilovaného hovězího. Tak vyběhnou, aby Židovi připomněli jeho novou dietu, ale co nevidí:
Žid stojí na zahradě u grilu, cáká na hovězí vodu a říká:
“Zrozeno kráva, vychováno kráva, teď se stává rybou.”

PO 40ti LETECH MANŽELSTVÍ

Abe a Ester letěli do Austrálie oslavit svoje čtyřicáté výročí svatby a kapitán letadla jim najednou oznámil, že vysadily oba dva motory a že musí nouzově přistát. Naštěstí dole pod nimi je neobydlený ostrov, není na žádné mapě a mají naději, že se jim podaří přistát na pláži.
“Nicméně,” řekl kapitán, “vidím velmi malou šanci, že nás ještě někdy najdou. Možná budeme na tom ostrově žít až do konce našeho života!”
Nouzové přistání se podařilo.
Asi po hodině se Abe zeptal své ženy:
“Ester, poslala jsi ten dar Synagoze, jak jsme jim slíbili?”
“Ne, drahoušku, ne,” odpověděla Ester.
Abe ještě stále otřesen se ptá dál: “A poslala jsi Ester ten šek Židovské charitě?”
“Ne, miláčku, já jsem zapomněla!”
“A ještě jedna věc, Eser, vzpomněla sis poslat ten dar pro stavební odbor naší synagogy?”
“Ne, i na to jsem v tom spěchu zapomněla!”
Abe se k ní naklonil a dal jí tu největší pusu za celých čtyřicet let.
“Ale,“zeptala se Ester, “jak jsem si tohle zasloužila?”
Abe vesele odpověděl: “Oni si nás najdou!”

KOHN A MAYER CHOVALI HUSY

Za hospodářské krize bylo všechno na příděly a byly přísné kvóty na veškeré potraviny. Kohn a Mayer chovali husy a načerno je prodávali – Kohnovi se dařilo, ale Mayerovi vůbec ne. Mayer jednou přijde za Kohnem a povídá:
„Poslouchaj, Kohn, jak to, že jim jde kšeft a mě ne? Jak se o nich lidi dozvědějí?“
„Ale Mayer, to je strašně jednoduchý – každej tejden mám v Národní politice inzerát – a dveře se u mě netrhnou!“
Mayer si tedy také podá inzerát – Alfons Mayer, prodej hus po K 200 – ale hned druhý den jsou u něho financové, všechno mu seberou a ještě musí zaplatit tisíc korun pokuty.
Kohn na to kouká mezi dveřmi a pak povídá:
„Teda, Mayer, voni jsou úplnej mešuge! Takhle na plnou hubu vytroubit, že prodávaj husy, když se to nesmí. To se pak nesměj divit, že jsou plajte!“
„Ale Kohn, vždyť říkali, že si sám dávaj každej tejden inzerát…“
„No jo, ale to na to musej jit chytře – v tom mým inzerátu totiž stojí: Včera jsem ztratil na Wilsonově nádraží 200 korun. Poctivý nálezce obdrží jako odměnu vykrmenou husu. A to by nevěřili, Mayer, každej den tu mám tak deset, patnáct poctivejch nálezců!“.

CESTOVÁNÍ VE VLAKU S MOUCHOU

Cestují rabín, kněz a šaman ve vlaku.
Je horko a v kupé lítají otravné mouchy.
Jedna si sedne knězovi na nohu. Kněz se ožene, moucha odletí k rabínovi.
Rabín se ožene, moucha odletí k šamanovi.
Šaman švihne rukou, mouchu chytí a spolkne.
Za chvilku si druhá moucha sedne na kněze. Ten se zase ožene a moucha odletí k rabínovi.
Ten švihne rukou, mouchu chytí a povídá šamanovi:
“Hej, nechcete koupit mouchu?”

KNĚZ A RABÍN SDÍLÍ JEDNO AUTO

Kněz a rabín vedli kostelík a synagogu na jedné ulici naproti sobě. Protože měli stejný časový plán, rozhodli se, že si společně koupí auto. Když jej zakoupili, zaparkovali jej mezi svými pracovišti. Za chvilku rabín vykoukl ven a vidí, jak kněz cáká na auto vodu. Protože bylo nové a nepotřebovalo umýt, šel se zeptat, co jako kněz dělá.
“Žehnám mu svěcenou vodou.”
Rabín chvilku váhal, pak spěšně vešel do synagogy, za moment vyšel ven s pilkou, došel ke kufru auta a uřízl tři centimetry z výfuku.

RABÍN A KNĚZ

Rabín a katolický kněz jedou spolu ve vlaku. Po chvíli se kněz osmělí a povídá rabínovi:
„Odpusťte rebe, ale je to pravda, že lidé vaší víry mají zapovězeno jíst vepřové?“
„Ano otce, to je pravda.“
„A řeknete mi – jako kněz knězi – ochutnal jste jej někdy?“
„Inu, ano, kdysi jsem ochutnal kousek slaniny.“
„A chutnala vám?“
„Inu, musím se přiznat, že chutnala.“
Po chvíli se pro změnu nakloní rabín ke knězi:
„Prominou pane páter, ale je to pravda, že oni mají zapovězeno tělesně obcovat se ženou?“
„Ach ano, je to tak, jak říkáte.“
„A řeknou – jako kněz knězi – dopřáli si někdy?“
„Popravdě řečeno, nikoliv.“
„Hmm, škoda“ odtuší rabín, „to je mnohem lepší než vepřové“.