Prezident Bush zemře a jde do nebe. Stojí v nebeské bráně a Svatý Petr ho vítá.
˝Vaše jméno, prosím?˝ zjišťuje světec.
˝George Bush,˝ zní odpověď.
˝Máte na to nějaký důkaz?˝ ptá se Sv.Petr.
˝Důkaz, jak důkaz?˝ diví se Bush. ˝Já jsem George Bush, prezident USA. Koukejte mě pustit do nebe!˝
˝Bez důkazu vás nemohu vpustit,˝ na to Svatý Petr.
˝A o jakém důkazu to mluvíte?˝ ptá se Bush.
˝Například,˝ vzpomíná Sv. Petr, ˝pamatuji si, že když přišel Mozart, dali jsme mu klavír. Za deset minut měl napsaný krásný koncert. Hned jsme viděli, že je to Mozart, tak jsme ho vpustitli do nebe. Když sem přišel Picasso, dali jsme mu štětec, pár olejových barev, plátno a v momentě nakreslil krásný obraz. Poznali jsme, že se jedná o Picassa a tak jsme ho hned vpustili do nebe.˝
Bush se podívá na Sv. Petra a povídá: ˝Mozart a Picasso? Kdo je to?˝
Svatý Petr trhne palcem přes rameno a povídá: ˝V pořádku, jste George Bush, běžte dovnitř.˝