Archiv pro měsíc: Květen 2018

MOTIVAČNÍ ZKOUŠENÍ ŽÁKŮ

Jednou v pátek ráno se učitelka v jednom americkém městečku rozhodla, že zkusí alternativní řešení motivace svých žáčků. Kdo pozná autora citátu, bude smět jít domů. Začala s čímsi o nejlepší hodině Anglie.
Hned se hlásí jedna holčička: “To řekl Winston Churchill!”
“Správně, Suzie, můžeš jít.”
Pak přišel další citát: “Neptej se, co pro vás může tato země udělat,” a než to paní učitelka dořekla, vyskočila jiná holčička a povídá:
“To byl John F. Kennedy!”
Malý Johnny v poslední lavici, naštvaný, že prošvihl dvě dobré příležitosti, jen zamrmlal: “Kdyby ty ženské držely hubu…”
Paní učitelka to zaslechla a naštvaně říká: “Kdo to řekl?!?”
A Johnny hned: “Bill Clinton. Nashledanou v pondělí.”

90 MILENCŮ

Citát Jiřího Suchého:
Myslela na svých devadesát milenců a na to, jak je sama. Kdyby měla stoosmdesát milenců, byla by méně sama, nebo dvojnásob sama?

HROMADA RŮŽOVÝCH OBÁLEK

Chlápek takhle přijde na poštu a všimne si, že u jedné přepážky stojí proplešatělý padesátník a má před sebou hromadu růžových obálek polepených srdíčky. Na každou stříkne z lahvičky parfém a dá ji na vedlejší hromadu.
Chlápek vyvalí oči a ptá se ho, co to dělá.
Padesátník odpovídá: “Rozesílám tisíc valentýnek podepsaných ‘Hádej kdo!’”
“Ale proč to děláte?”
“Jsem právník se specializací na rozvody.”

PUBERTÁLNÍ SLEČNA

Jedna pubertální slečna s náušnicemi v obočí, obarvenými vlasy a divně potrhaným oblečením povídá druhé, podobně vypadající:
“Mně se vlastně nijak nelíbí takhle vypadat, dělám to jenom proto, že takhle mě rodiče s sebou nikdy nikam netahají.”

NEUNAVENÁ MAMINKA

Otec se obléká do společenského obleku a vyčítá dětem: “Jiné děti natolik přes den unaví svoji maminku, že večer už nemá sil ještě někam jít. Ale na vás se nedá vůbec spolehnout.”

NÓBL RESTAURACE

Chlápek a ženská přišli do nóbl restaurace na večeři.
Servírka, která přijímala objednávku u vedlejšího stolu, si najednou všimla, že ten chlap pomalu sklouzává ze židle pod stůl. A ta ženská se tváří, jako by to snad ani neviděla.
Chlap už sklouzl pod stůl úplně celý a žena zcela zjevně jeho zmizení vůbec neregistrovala.
Servírce to nedalo a když vyřídila objednávku, přišla k té ženě a povídá: “Madam, promiňte, ale mám pocit, že váš manžel právě sklouzl pod stůl.”
Žena vzhlédla a klidně říká: “Ne, nesklouzl. Právě vešel do dveří.”

AUTONEHODA RABÍNA A KNĚZE

Rabín a kněz se srazí v autech. Obě vozidla jsou rozmlácená na maděru, ale oba klerikové vyvázli nezranění.
Když se vyhrabou z trosek, rabín si všimne knězova roucha a hned povídá: “Koukám, že jste kněz. Já jsem rabín. Podívejte na naše auta, nic z nich nezbylo, ale nám se nic nestalo. To je znamení od Boha. Bůh musel chtít, abychom se potkali a stali se přáteli a po zbytek našich dní žili svorně v míru.”
“Plně s vámi souhlasím, to musí být božské znamení,” přikyvuje kněz.
“A koukněte, další zázrak. Moje auto je úplně zničené, ale lahvi mešního vína se nic nestalo. Bůh jistě chce, abychom toto víno vypili a oslavili tak štěstí a naše setkání.” S těmito slovy podal rabín láhev knězi.
Ten s jeho promluvou souhlasil, otevřel láhev a dal si několik mocných loků a podal láhev zpět rabínovi.
Rabín zacpal špunt zpět do lahve a podal ji opět knězi.
Kněz se udiveně ptá: “Vy se nenapijete?”
“Ne, já raději počkám na policisty.”