Archiv pro měsíc: Červen 2018

KOHN V ZOO

Starý Kohn vzal synka do ZOO.
Malý je z toho úplně u vytržení, všechno obdivuje a najednou se neudrží a vykřikne: “Ježíšmarjá, támhle šukaj opice!”
Kohn mu cvakne pohlavek a říká: “Pamatuj si, Moric, že slušně vychovaný židovský chlapec neříká Ježíšmarjá.”

HUSA

Učitelka se ptá dětí ve škole: “Děti, co nám dává husa?”
Přihlásí se Pepíček: “Sádlo.”
“A co ještě nám dává husa?” ptá se učitelka Pepíčka.
“Sádlo.”
“To už jsi říkal. Trochu ti pomůžu,” naléhá učitelka. “Co má tvoje máma pod hlavou, když spí?”
“Ruku.” odpovídá Pepíček.
“A co má tvůj otec pod hlavou, když spí?” ptá se trpělivě dál paní učitelka.
“Noviny,” odpovídá Pepíček.
“A co míváš pod hlavou ty?”
“Polštář.”
“A co je v polštáři?”
“Peří.”
“No! Takže co nám dává husa, Pepíčku?” ptá se učitelka.
“Sádlo!”

POLITIK OBVINĚNÝ Z KORUPCE

V procesu s politikem obviněným z korupce se státní zástupce při výslechu svědka hlasitě vrhá do útoku: “Není snad pravda, že jste přijal padesát tisíc, abyste zvrátil tento případ?
Svědek kouká z okna, jako by snad neslyšel otázku.
Státní zástupce ji tedy zopakuje ještě jednou a hlasitěji.
Svědek se stále tváří, že neslyší.
Nakonec se ozve soudce: “Pane svědku, odpovězte, prosím, na tuto otázku.”
Svědek zpozorní a povídá: “Och, promiňte, ctihodnosti. Myslel jsem, že se ptá vás.”

UČITELKA U SOUDU

U přestupkového soudu vypovídá starší paní, které hrozí odebrání řidičského průkazu za nebezpečnou jízdu.
Soudce se jí táže: “Jaké je vaše zaměstnání?”
“Učitelka.”
Soudce se na chvilku zarazí a pak se mu zajiskří v očích: “Padesát let jsem čekal, až před tímto soudem stane nositel povolání učitelského.
Teď si tedy sedněte ke stolu a pětsetkrát napíšete ‘Nebudu jezdit na červenou.”

STRKÁNÍ PRSTŮ DO NOSU

Pepíček si furt strká prst do nosu.
Matku to rozčílí a řekne mu: “Jestli si budeš strkat prsty do nosu, tak budeš tlustej jako strejček Pepa!”
Pak nastoupí do tramvaje a Pepíček začne pomrkávat a uculovat se na jednu těhotnou maminu.
Té to nedá a po chvíli se ho zeptá: “Poslyš chlapečku, ty mě odněkud znáš?”
“Ne, ale vím co jste dělala!” zní odpověď.

MŮJ PES NEKOUŠE

Sedí takhle chlápek na lavičce, vedle něj na zemi sedí pes.
Jde okolo nějaká panička, která se tak mile na psa podívá a ptá se pána: “Kouše váš pes?”
“Ne, můj pes nekouše.”
Tak se paní ohne k pejskovi – a raf, půlka rukávu pryč, trocha krve by se taky našla. Paní se začne rozčilovat: “Pane, dyť jste říkal, že váš pes nekouše!”
“No taky jo! Ale tohle není můj pes!”