Bůh se rozhodl, že pojede na dovolenou a šel se poradit se Sv. Petrem.
Ten mu pověděl: “Co, kdybyste jel na Merkur, pane?”
“Ne, ne, ne, tam jsem byl před dvaceti tisíci lety a dostal jsem tam nejhorší úpal ve svém životě!”
“No dobrá, a co takhle Pluto?” pokračoval Svatý Petr.
“Ne, Pluto ne! Tam jsem byl před dvaceti tisíci lety a zlomil jsem si tam při lyžování nohu!”
“Dobře a co takhle dovolená na Zemi?”
“To v žádném případě. tam jsem byl před dvěma tisíci lety, zbouchnul jsem tam jednu mladou Židovku a dodneška to mám na talíři!”

Chlápek si nebyl jistý, jestli je hřích milovat se v neděli, protože nevěděl, zda je sex práce nebo zábava. Ptal se na to katolického kněze.
Ten chvíli listovat v Bibli a povídá: “No, myslím, že mohu říci téměř s jistotou, že sex je práce a tudíž je sex v neděli hříchem.”
Jenže chlápek si pak řekl, co může kněz vědět o sexu a šel se zeptat jednoho ženatého mormona. Ten mu dal podobnou odpověď.
Chlápek si pořád nebyl jistý a rozhodl se, že se ještě zeptá rabína.
Rabín chvilku přemýšlí a pak jednoznačně odpoví: “Jsem si jistý, že sex je zábava.”
“Jak to, že jste si tak jistý? Všichni ostatní mi tvrdili opak.”
Rabín tiše vysvětluje:
“No, kdyby byl sex práce, moje žena by si na to určitě najala posluhovačku.”

Rabín a kněz se srazí v autech. Obě vozidla jsou rozmlácená na maděru, ale oba klerikové vyvázli nezranění.
Když se vyhrabou z trosek, rabín si všimne knězova roucha a hned povídá: “Koukám, že jste kněz. Já jsem rabín. Podívejte na naše auta, nic z nich nezbylo, ale nám se nic nestalo. To je znamení od Boha. Bůh musel chtít, abychom se potkali a stali se přáteli a po zbytek našich dní žili svorně v míru.”
“Plně s vámi souhlasím, to musí být božské znamení,” přikyvuje kněz.
“A koukněte, další zázrak. Moje auto je úplně zničené, ale lahvi mešního vína se nic nestalo. Bůh jistě chce, abychom toto víno vypili a oslavili tak štěstí a naše setkání.” S těmito slovy podal rabín láhev knězi.
Ten s jeho promluvou souhlasil, otevřel láhev a dal si několik mocných loků a podal láhev zpět rabínovi.
Rabín zacpal špunt zpět do lahve a podal ji opět knězi.
Kněz se udiveně ptá: “Vy se nenapijete?”
“Ne, já raději počkám na policisty.”

Muslim, křesťan a žid se přou, čí víra je ta pravá. Jedinečná, nejmocnější.
Muslim vypráví: “Jel jsem na svém velbloudu přes Saharu. Najednou se přihnala děsivá písečná bouře. Myslel jsem, že přijde můj konec, a tak jsem si sedl vedle svého velblouda a čekal, až nás písek pohřbí. Ale neztratil jsem víru v mocného Alláha a usilovně se modlil. A najednou se v okruhu sta metrů bouře zastavila.
Od té doby se moje víra ještě zesílila a teď se učím recitovat Korán zpaměti.”
Křesťan začal vyprávět: “Jednou jsem chytal ryby. Byl jsem na malé loďce několik mil od břehu. Náhle se strhla bouře a vlnobití zmítalo mojí loďkou. Neztratil jsem však víru v Ježíše, Bůh vyslyšel moje modlitby a bouře nade mnou v okruhu dvě stě metrů přestala.
Od té doby jsem opravdovým křesťanem a učím své děti poznávat Víru.”
Žid se také ozval: “Jednou jsem takhle šel po Páté Avenue ve svém nejlepším obleku. Z ničeho nic se přede mnou objevil jakýsi černý pytlík. Zvedl jsem ho a nakoukl dovnitř. Byl plný tisícidolarovek. Myslel jsem, že přišel můj konec. Byla totiž sobota a v sobotu my Židé nesmíme zacházet s penězi. Ale neztratil jsem víru, modlil se k Jehovovi a najednou, na tři sta metrů okolo mne bylo úterý.”