V osmašedesátém utekl Kohn do Německa. Nedařilo se mu najít práci až jednou v Mnichově uviděl reklamu Roubíček a spol. – prodej chladniček.
Vešel do obchodu a nechal se ohlásit u šéfa. Zjistil že je to jeho bývalý spolužák, který utekl již ve čtyřicátémosmém. Zavzpomínali na staré časy a po chvíli Roubíček povídá:
˝Poslouchaj Kohn, co ho ke mě přivádí?˝
˝Ale hledám nějakou práci. Nenašlo by se něco u nich?˝
˝No to vědí, konkurence je tvrdá, ale že jsou to oni, měl bych místo obchodního zástupce pro Grónsko. Berou to?˝
˝No jasně, práce jako každá jiná.˝
Po měsíci přišla od Kohna objednávka:
˝Objednávám jednu chladničku metr krát metr krát dva metry.˝
V podniku z toho bylo trošku zděšení, ale kšeft je kšeft a tak chladničku vyrobili a odeslali do Grónska.
Další měsíc přišly peníze a objednávka na pět kusů chladniček metr krát metr krát dva metry.
Opět vyrobili a zaslali do Grónska.
Po měsíci přišel telegram: ˝Objednávám dvěstě chladniček metr krát metr krát dva metry, peníze vezou sebou.˝
Když Kohn přiletěl z Grónska a dostavil se do kanceláře k Roubíčkovi tak ten mu povídá:
˝Teda Kohn, že jsou kšeftman to jsem věděl, ale jak dokázali ukecat Eskymáky aby si kupovali chladničky, to je mi teda divný?˝
Roubíček s úsměvem odpoví:
˝Vědí co mi to dalo práce je přesvědčit, že je lepší souložit při mínus pěti stupních Celsia než při mínus čtyřiceti?˝