Čtyři rabíni se často přeli o náboženské problémy. Tři z nich měli vždycky shodný názor, čtvrtý s nimi zásadně nesouhlasil.
Po jedné takové debatě, když byl čtvrtý rabín opět přehlasován, rozhodl se, že se odvolá k vyšší instanci. Zvolal: ˝Pane Bože, ve svém srdci cítím, že mám pravdu já. Prosím, dej nám znamení, že je tomu tak.˝
Byl překrásný den, ale jakmile to rabín dořekl, zahalil nebe nad nimi temný mrak.
˝Pán nám odpověděl, měl jsem pravdu!˝
Ostatní však nebyli přesvědčeni a namítali, že za horkého dne se bouřkové mraky tvoří často.
˝Bože, dej nám prosím zřetelnější znamení.˝ Tentokrát se objevily čtyři mraky, přiblížily se – tři těsně, jeden kousek dál – až se slily v jeden velký a z něj uhodil blesk do blízkého stromu.
˝Říkal jsem vám, že je to tak, a Pán to potvrdil!˝
Ostatní však znovu namítali, že to se může stát přirozenou cestou.
Rabín se opět chystal požádat Pána o opravdu jasné znamení, ale než to stačil říct, nastala tma, země se zatřásla a hromový hlas zaburácel: ˝MÁÁÁÁÁ PRRRRAAAAVDU!˝
Rabín se obrátil na kolegy a řekl: ˝Tak co, stačí vám to?˝
Jeden z jeho odpůrců pronesl: ˝No a co? Tak je to 3:2.˝