„Bože, já jsem tak nešťastná!“ zvolala Eva v rajské zahradě.
„Co se děje, Evo? zeptal se Bůh.
„Vím, že jsi stvořil mě a tuhle krásnou zahradu. Ale jsem sama – a už mě nebaví jíst jablka.“
„Dobrá, v tom případě ti stvořím muže, “ odpověděl Bůh.
“ A co je to muž?“
„To je chybující bytost s agresivními sklony, obrovskou ješitností a neschopností poslouchat. Ale je velký, rychlý a svalnatý. Je vynikající v boji, v kopání do míče a v lovu zvěře – a není špatný v posteli.“
„To zní skvěle!“ zaradovala se Eva.
„Mám ale jednu podmínku,“ upozornil ji Bůh.
„Musíš ho nechat, ať si myslí, že jsem stvořil nejdřív jeho.“