V jednom malém městečku měli tak vysokou porodnost, že to vzbudilo zájem i na univerzitě v krajském městě. Napsali žádost o grant, dostali spoustu peněz, najali desítky sociologů, antropologa a specialisty na plánované rodičovství, přijeli do městečka, pronajali si budovy, nainstalovali počítače, začali vymýšlet dotazníky a plánovat testy.
Šéf projektu si našel v tom největším shonu příprav chvilku a zašel do místního bufetu na kafe.
Posadil se u pultu, objednal si šálek espressa a když ho popíjel, začal se bavit s prodavačkou o svém projektu. Zeptal se jí, co si ona myslí o vysoké porodnosti ve městě.
Ona na to, že to je celkem jednoduché: „Každý ráno v šest tu projíždí rychlík na západ a na přejezdu zahouká. No, a to všechny vzbudí. A šest ráno, to je už pozdě na to jít ještě spát, ale zase brzo na to vstávat.“