Karel a Jindřich byli přáteli celý život.
Když se přehoupli přes padesátku, uzavřeli dohodu, že až jeden z nich zemře, vrátí se na zem říci tomu druhému, jak to vypadá na onom světě.
O pár let později složí Jindru infarkt. Za týden slyší Karel v noci známý hlas: „Karle, vstávej!“
„To jseš ty, Jindro?“
„Jo, jsem to já. Přišel jsem ti říct, že posmrtný život je naprosto super věc! Pořád si sexuálně užívám, spousta partnerek, a vůbec mě to neunavuje.“
„Sakra, to zní dobře. Nikdy bych si nemyslel, že nebe je takové.“
„Ale já nejsem v nebi, Karle.“
„Cože, ty jsi v pekle?“
„Ne, nejsem ani v pekle. Reinkarnace. Jsem králík.“