Jde takhle Paroubek s Topolánkem alejí. Je krásný sluneční den, cesta je lemována košatými stromy, zkrátka pohoda.
Když vtom proti nim na cestě leze had. Topolánek hned skočí, chytne větev a jednou ranou hada zabije.
Paroubek okamžitě začne křičet: “To jsi demokrat? Každý má přece právo být s námi na naší cestě.”
Topolánek se omlouvá: “Promiň, byl to jedovatý had, myslel jsem na naši bezpečnost.”
Situace se uklidní a oni jdou zase v pohodě dál. Vtom ale oba vidí jak přes cestu skáče žába.
Paroubek se rozběhne a vší svou vahou na ni dupne, takže žába se rozletí na kusy.
Topolánek zrudne hněvem a říká:
“To snad nemyslíš vážně! Mne tady školíš, že každý má právo být s námi na společné cestě a pak tady tak brutálním způsobem zlikviduješ nevinnou žábu.”
Paroubek se na něj otočí a vážným hlasem říká:
“Mirku, ty si pleteš demokracii s anarchií. Pamatuj si, plazit se můžou, ale vyskakovat si nesmí!!!”