Hádají se tři rabíni, kdo z nich dokázal větší zázrak.
„Poslouchaj, co mně se stalo: jdu ze šábesu z Polany, přes louky a kopce, krásnej den – a najednou, nebich, průtrž mračen – a já jen tak nalehko; tak jsem takhle máchl rukou a stal se zázrak: všude kolem liják a jen nade mnou krásný den. Tak jsem došel domů úplně v suchu!“
Druhý si přisadí: „To nic, to já tuhle byl ve Varšavě, věděj, jak tenkrát tak hrozně hořelo – spím v hotelu, probudím se a koukám: hotel hoří, celej pokoj v plamenech a plno kouře. Tak jen takhle máchnu rukou a stal se zázrak: všude kolem požár, jen kolem mně čistý vzduch a chládek – v klidu jsem vyšel z hotelu a nic se mi nestalo! “
A ten třetí se ušklíbne: „Podívaj se, podle mně voni jsou úplný břídilové. To já jednou jedu z Vídně, vlak má zpoždění – hlad mám, že nevidím – v tom jsme zastavili na jednom nádraží, tak vyběhnu z vlaku ke stánku na peróně; maj tam krásnou vypečenou husičku, jen se na ni srdce smálo – jenže je ausgerechnet šábes a o šábesu, jak víme, takový jídlo nemůžeme – jenže hlad je hlad. Tak jen tak máchnu rukou a stal se zázrak: všude kolem šábes, jen nade mnou pondělí!“