Archiv pro měsíc: Květen 2017

DŽIN A PŘÁNÍ

Sedí pán v restauraci, má před sebou diplomatku, občas ji otevře, nahlédne do ní, povzdychne si, objedná si koňak. Když už si takhle objedná koňak potřetí, číšníkovi to nedá a zeptá se: „Co to tam máte?“
Pán otevře aktovku a v ní je malinký tenisový kurt, na něm hrají malinkatí panáčci tenis, malinký rozhodčí na empajru to řídí.
„To je hezké, “ říká číšník, „jak jste k tomu přišel?!“
„Ale, našel jsem nějakou flašku, byla špinavá, tak ji přetřu a vyleze džin a že prý mi splní každé přání.“
„Ale to je bezvadný! Máte tu flašku? Můžu si ji na chvíli půjčit? Za tři koňaky!“
Pán přikývne, číšník donese tři koňaky, dostane flašku, přetře ji a objeví se džin.
„Co si přejete, pane?“
„Chtěl bych mít tenhle lokál plný doláčů!“řekne číšník.
Lup! Zableskne se, džin zmizí a loká je plný koláčů.
„Jak to?“ obrátí se nechápavě číšník na pána, „já chtěl dolary, doláče!“
„A tak je to se vším. Je prostě nedoslýchavý! Copak si myslíte, že já jsem chtěl třicet centimetrů dlouhý tenis?“

ŠTĚSTÍ

Povídají si sousedé:
„Vy skutečně věříte, že podkova nade dveřmi přináší štěstí?“
„Stoprocentně. Manželčina matka nedávno práskla dveřmi a podkova jí spadla na hlavu…“

PES V ŘEZNICTVÍ

Do řeznictví vběhne pes, ukradne několik buřtů a uteče. Rozčilený řezník však psa pozná. Je to pes jednoho ze stálých zákazníků – místního právníka. Odpoledne zajde řezník k právníkovi a zeptá se jej: „Když mi vběhne do řeznictví pes a ukradne svazek špekáčků, mám nárok na finanční náhradu od majitele psa?“
„Ano, samozřejmě,“ odpoví právník.
„V tom případě mi dlužíte 120 korun,“ říká řezník, „to byl totiž Váš pes.“
„Právník si povzdechne, vytáhne šekovou knížku a napíše šek na 120 korun.
Když je řezník na odchodu, právník jej zadrží: „Ještě moment! Taky máte účet na 500 korun za konzultaci.“

STOLETÝ STAŘÍK V PRŮVODU

V prvomájovém průvodu kráčí stoletý stařík a nese transparent s heslem:
„Děkuji soudruhu Stalinovi za svoje šťastné dětství!“
„Poslyšte, dědo,“ osoví ho jiný účastník průvodu, „to, že děkujete soudruhu Stalinovi, to je pěkné, ale takhle mu neděkujete správně.“
„A proč bych mu neděkoval správně?“ podivuje se stařík.
„No proč, proč? Protože když jste byl dítětem, tak soudruh Stalin  ještě nežil!“
„No právě proto mu děkuji!“