Jeden šéf měl přednést dvacetiminutový projev na důležité výroční schůzi, a tak uložil jednomu ze svých podřízených, aby mu ho sepsal.
Když se ze schůze vrátil, byl vzteky bez sebe.
„Člověče, co jste mi to tam dal? Vždyť ten projev byl na hodinu!“ Křičel.
„Polovina posluchačů nevydržela do konce!“
Podřízený se zatvářil zmateně.
„To opravdu nechápu. Ten projev byl skutečně na dvacet minut!“ Bránil se.
„Ale přiložil jsem tam i ty dvě požadované kopie.“

Pozdě odpoledne stojí generální ředitel bezradně u skartovačky, když tu jde kolem mladý dynamický zaměstnanec.
Ředitel povídí: „Prosím Vás, mám tu velmi citlivý a důležitý dokument a moje sekretářka už šla domů. Můžete mi pomoci s tímhle přístrojem?“
„Samozřejmě, pane řediteli!“ odpoví mladík. Hbitě zapne skartovačku, popadne papír a vsune ho dovnitř.
„Mockrát děkuji, to víte, já a technika…Ty kopie bych prosil tři…“