Nedělní odpoledne, mladá rodina, najednou zvonek. Chlap jde otevřít, a za dveřma smrtka. Jak ji vidí, padne na kolena, slzy jako hrachy, a začne bědovat:
“Mě néé, mě přece nemůžeš chtít, vždyť já jsem ještě mladej, nic jsem si neužil, se ženou jsme teprve rok, mám rozestavěnej barák, auto na leasing, dítě na cestě, … mně přece nééééé!”
Smrtka na něj s despektem pohlídne, ušklíbne se a praví temným hlasem:
“UHNI SRABE, JDU SI PRO KŘEČKA!!!”