Šel jsem takhle jednou po mostě a na zábradlí balancoval chlápek, který se zjevně chystal ukončit svůj život skokem do údolí. Přiběhl jsem k němu a řkám:
„Hej stůjte, nedělejte to!“
„A proč ne?“
„Je spousta věcí, kvůli kterým stojí za to žít.“
„Co třeba?“
„Třeba… jste věřící nebo ateista?“
„Věřící.“
„Já taky. Jste křesťan nebo žid?“
„Křesťan.“
„Já taky, jste katolík nebo protestant?“
„Protestant.“
„Já taky. Jste episkopál, nebo baptista?“
„Baptista.“
„Já taky! Jste z Baptistické církve Páně, nebo z Baptistické církve Hospodina?“
„Z Církve Páně.“
„Bezva, já taky. Jste z původní Církve Páně, nebo z Reformované Církve Páně?“
„Z Reformované Církve Páně.“
„Bezva! Já taky! Jste z Reformované Církve Páně reformou v roce 1879 nebo z Reformované Církve Páně reformou z roku 1915?“
„Z Reformované Církve Páně reformou v roce 1915.“
Na to jsem řekl: „Chcípni ty kacířský bezbožníku!“ a strčil ho dolů.