Takhle se jeden fotřík doma ráno probudí, v hlavě bušej permoníci, v puse jak v torbě na zmije, otevře oko a na stole dva aspiriny a sklenice vody.
Posadí se a vidí – na židli vyžehlená košile, kravata, kalhoty, vedle stojej vyblejskaný boty.
Nahoře leží cedulka: “Miláčku, snídani máš na stole, jela jsem nakupovat. Miluji Tě.”
Tak se oblíkne, jde do kuchyně, na stole slanina s vejci, čerstvý rohliky a noviny vedle talíře. Jeho syn snídá, tak se ho ptá:
“Co se tu proboha stalo?”
“Přišels domu ve tři ráno, ožralej na plech a vůbec jsi nevěděl co děláš. Vyvrátils dveře, rozbil židli a udělal sis monokl o roh stolu.”
“No ale to nedává žádnej smysl. Proč mám připravenou snídani a to všechno?”
“Jo tohle? To když tě máma odvlekla do koupelny a snažila se tě svlíknout, tak jsi jí řekl: “Ruce pryč dámo, jsem šťastně ženatej.”