Do baru v Texasu vstoupí neznámý kovboj, usedne k pultu, objedná si pití a začne bloumat pohledy kolem sebe. Na konci barového pultu objeví nějakou truhlu a zeptá se barmana, co to má být.
Barman odpoví: “Je to plné peněz jako odměna pro toho, kdo dostane do lepší nálady mého koně. Je už několik týdnů smutnej, málo žere a mám o něj obavy.”
Kovboj zjistí, že kůň stojí na dvoře uvázaný u sloupu, dopije a vykročí do tmy. Za několik minut je dovnitř slyšet řehtání, jak se kůň něčemu směje. Kovboj se vrátí, požádá o odměnu a odchází. Po několika dnech se situace opakuje, na pultu je opět truhla a stejný kovboj ji registruje při své další návštěvě lokálu.
Když se zeptá, proč už zase je vypsaná odměna, barman vysvětluje: “Ale, ten kůň je tak rozdováděnej, pořád se chechtá a já s ním nemůžu nic pořídit. Kdo ho zklidní, dostane tu truhlici plnou peněz.”
Kovboj opět dopije, zmizí na dvoře a po delší chvíli je v baru slyšet smutné ržání a naříkání. Kovboj se vrací a žádá o svoji odměnu.
Barman ji předá, ale přece jen mu to nedá a povídá: “Cizinče, odměna je vaše, ale dovolte mi dotaz se, jak jste to dokázal?”
“Well,” povídá kovboj, “poprvé jsem mu pošeptal do ucha, že ho mám většího než on.”
“No a podruhé?” dychtí po vysvětlení barman.
“All right,” mumlá kovboj, “podruhé – no to jsem mu ho ukázal…”