V letadle.
Klídek, pohoda. Cestujícím se podává oběd, polovina už usnula, druhá se k tomu právě chystá, když tu náhle se letadlo otočí kolem podélné osy.
Děsný zmatek, padají talíře, skleničky, tašky, psi, nepřipoutané manželky a do toho zmatku vejde vždy usměvavá letuška a s rozkošným úsměvem říká:
„Vážení cestující, uklidněte se prosím. Náš pilot má rýmu a právě si kape do nosu.“
PODOMNÍ OBCHODNÍK
Podomní obchodník zazvoní u dveří.
Otevře mu jedenáctiletý chlapec, v hubě tlustý doutník.
Obchodník se zarazí a říká: “Chlapečku, je maminka doma?”
Kluk dlouze natáhne z doutníku a říká: “Co myslíš?”
ŘEDITEL BEZ SEKRETÁŘKY
Pozdě večer stojí generální ředitel u skartovačky, vedle něho mladý zaměstnanec.
Ředitel povídá:
“Prosím vás, držím v ruce velmi citlivý a důležitý dokument a moje sekretářka už šla domů. Můžete mi pomoci s tímhle přístrojem?”
“Samozřejmě,” odpoví mladík. Zapne skartovačku, vloží papír a zmáčkne knoflík START.
“Mockrát děkuji. Budu potřebovat tři kopie!”
PO 40ti LETECH MANŽELSTVÍ
Abe a Ester letěli do Austrálie oslavit svoje čtyřicáté výročí svatby a kapitán letadla jim najednou oznámil, že vysadily oba dva motory a že musí nouzově přistát. Naštěstí dole pod nimi je neobydlený ostrov, není na žádné mapě a mají naději, že se jim podaří přistát na pláži.
“Nicméně,” řekl kapitán, “vidím velmi malou šanci, že nás ještě někdy najdou. Možná budeme na tom ostrově žít až do konce našeho života!”
Nouzové přistání se podařilo.
Asi po hodině se Abe zeptal své ženy:
“Ester, poslala jsi ten dar Synagoze, jak jsme jim slíbili?”
“Ne, drahoušku, ne,” odpověděla Ester.
Abe ještě stále otřesen se ptá dál: “A poslala jsi Ester ten šek Židovské charitě?”
“Ne, miláčku, já jsem zapomněla!”
“A ještě jedna věc, Eser, vzpomněla sis poslat ten dar pro stavební odbor naší synagogy?”
“Ne, i na to jsem v tom spěchu zapomněla!”
Abe se k ní naklonil a dal jí tu největší pusu za celých čtyřicet let.
“Ale,“zeptala se Ester, “jak jsem si tohle zasloužila?”
Abe vesele odpověděl: “Oni si nás najdou!”
V NEW YORKU
V New Yorku žijí Khon a Abeles. Když přijde Abeles ke Khonovi poprvé na návštěvu, vidí, že má v pokoji pověšený obraz Hitlera. To ho vyděsí a ptá se:
„Proč mají oni, žid, na zdi pověšený obraz Hitlera?“
Na to Khon odpoví :
„To mám proti stesku po domově.“
ROZHODČÍ
Po utkání se ptá fotbalista pana rozhodčího:
“Tak co, pane rozhodčí, jak se má váš pes?”
“Co? Jaký pes?” diví se rozhodčí. “Já žádného nemám!”
“To je divné, slepý jste a psa nemáte!”
ROZHOVOR DVOU ŽIDŮ
“Poslechněte Strekeles, já jsem slyšel, že vaše paní je pohádkově bohatá a že měla neskutečné věno, ale jak jste si ji mohl vzít? Je hrbatá, zrzavá a šilhá…”
“Nemusíte šeptat, jen mluvte nahlas, ona je taky hluchá.”
LETUŠKY DOTAZ
˝Není mezi cestujícími lékař?˝, ptá se letuška.
Nikdo se nehlásí.
Za chvilku se ptá:
˝A není mezi cestujícími aspoň pilot?˝
NA AEROSALÓNU V ANGLII
Na aerosalón do Anglie vyslalo Československo nejlepší letadlo jaké bylo k dispozici. Čmeláka. Pilot přistál za tmy na letišti, kde se aerosalón konal a aby poklad techniky nikdo neukradl, přivázal ho řetězem k nejbližšímu stromu. Bohužel si již nevšiml, že se jedná o podvozek obřího amerického letadla.
Další den Američan roluje po ranveji a startuje. Najednou za sebou vidí českého čmeláka a hlásí věži:
„Letí za mnou české letadlo!“
„Jak je to možné, ptají se na věži, „zvyšte rychlost!“
„Zvyšuji rychlost, měním geometrii křídel, český letoun pořád za mnou“
„Zvyšte ještě rychlost“
„Měním geometrii křídel podruhé, dosahuji rychlosti Mach 1, Čech se stále drží.“
„Sakra to se musí řešit, s tím se musí něco udělat, zvyšte rychlost na maximum.“
„Letím nadzvukovou rychlostí, Mach 1,6, měním potřetí geometrii křídel a český letoun mění poprvé geometrii křídel…“
KOHN A MAYER CHOVALI HUSY
Za hospodářské krize bylo všechno na příděly a byly přísné kvóty na veškeré potraviny. Kohn a Mayer chovali husy a načerno je prodávali – Kohnovi se dařilo, ale Mayerovi vůbec ne. Mayer jednou přijde za Kohnem a povídá:
„Poslouchaj, Kohn, jak to, že jim jde kšeft a mě ne? Jak se o nich lidi dozvědějí?“
„Ale Mayer, to je strašně jednoduchý – každej tejden mám v Národní politice inzerát – a dveře se u mě netrhnou!“
Mayer si tedy také podá inzerát – Alfons Mayer, prodej hus po K 200 – ale hned druhý den jsou u něho financové, všechno mu seberou a ještě musí zaplatit tisíc korun pokuty.
Kohn na to kouká mezi dveřmi a pak povídá:
„Teda, Mayer, voni jsou úplnej mešuge! Takhle na plnou hubu vytroubit, že prodávaj husy, když se to nesmí. To se pak nesměj divit, že jsou plajte!“
„Ale Kohn, vždyť říkali, že si sám dávaj každej tejden inzerát…“
„No jo, ale to na to musej jit chytře – v tom mým inzerátu totiž stojí: Včera jsem ztratil na Wilsonově nádraží 200 korun. Poctivý nálezce obdrží jako odměnu vykrmenou husu. A to by nevěřili, Mayer, každej den tu mám tak deset, patnáct poctivejch nálezců!“.