Na jedné universitě měli studenti jakousi databanku esejí, referátů a domácích úkolů na všechny předměty. Aby tato recyklace prací nevypadala podezřele, byly v databance eseje na jedničku, na dvojku i na trojku, takže průměrný student mohl práci použít, aniž by vzbudil podezření.
Jeden student, který strávil víkend mnohem příjemnějšími věcmi než psaním eseje, tedy našel v databance jednu trojkovou, nenápadnou esej do svého předmětu. Vytiskl ji, přepsal a odevzdal na hodině.
Ještě na konci hodiny mu ji profesor vrátil s napsaným komentářem: “Tuhle esej jsem napsal asi před dvaceti lety. Vždycky jsem si myslel, že by si zasloužila jedničku, a proto ji tak s radostí hodnotím právě dnes.”
Archiv rubriky: Vtipy o studentech
UNIVERZITA PO 40 LETECH
Promovaný ekonom se na stará kolena zajde podívat na univerzitu, na které kdysi studoval. Coby renomovaného odborníka jej náležitě uvítají a provádějí ho po budově. Nahlédnou do učebny, kde se zrovna konají písemné zkoušky.
Chlápek nakoukne přes rameno jednomu studentovi a udiveně se ptá profesora:
“Zdá se mi to, nebo jsou ty otázky úplně stejné, jako před čtyřiceti lety?”
“Nezdá, otázky jsou pořád úplně stejné, akorát odpovědi jsou teď úplně jiné.”
ÚPLATEK PROFESOROVI
Profesor na vysoké škole rozdal studentům zkouškový test.
Za hodinu je vybral a všiml si, že jeden student sponkou přicvakl zespodu k testu tisícovku a lístek s nápisem ‘deset korun za bod’.
Na další hodině profesor studentovi vrátil práci – celkem třicet čtyři bodů a sponkou přicvaknutých 660 korun zpět.
HUSA
Učitelka se ptá dětí ve škole: “Děti, co nám dává husa?”
Přihlásí se Pepíček: “Sádlo.”
“A co ještě nám dává husa?” ptá se učitelka Pepíčka.
“Sádlo.”
“To už jsi říkal. Trochu ti pomůžu,” naléhá učitelka. “Co má tvoje máma pod hlavou, když spí?”
“Ruku.” odpovídá Pepíček.
“A co má tvůj otec pod hlavou, když spí?” ptá se trpělivě dál paní učitelka.
“Noviny,” odpovídá Pepíček.
“A co míváš pod hlavou ty?”
“Polštář.”
“A co je v polštáři?”
“Peří.”
“No! Takže co nám dává husa, Pepíčku?” ptá se učitelka.
“Sádlo!”
PEPÍČEK A STOKORUNA
Učitel se ptá Pepíčka:
“Pepíčku, kdybys měl stokorunu a poprosil tatínka o další stokorunu, kolik bys měl potom stokorun?”
“Jednu, pane učiteli.”
Učitel si tak povzdechne a smutně povídá: “Pepíčku, ty nevíš vůbec nic o počtech.”
Pepíček odpovídá také smutně: “A vy zase nevíte nic o mém tatínkovi.”
MOTIVAČNÍ ZKOUŠENÍ ŽÁKŮ
Jednou v pátek ráno se učitelka v jednom americkém městečku rozhodla, že zkusí alternativní řešení motivace svých žáčků. Kdo pozná autora citátu, bude smět jít domů. Začala s čímsi o nejlepší hodině Anglie.
Hned se hlásí jedna holčička: “To řekl Winston Churchill!”
“Správně, Suzie, můžeš jít.”
Pak přišel další citát: “Neptej se, co pro vás může tato země udělat,” a než to paní učitelka dořekla, vyskočila jiná holčička a povídá:
“To byl John F. Kennedy!”
Malý Johnny v poslední lavici, naštvaný, že prošvihl dvě dobré příležitosti, jen zamrmlal: “Kdyby ty ženské držely hubu…”
Paní učitelka to zaslechla a naštvaně říká: “Kdo to řekl?!?”
A Johnny hned: “Bill Clinton. Nashledanou v pondělí.”
PROFESOR V KNIHOVNĚ
Sedí si tak profesor ve veřejné knihovně a sbírá jakési informace na svou další přednášku statistiky, když najednou překvapen vykřikne: “Překvapivé! Zvláštní!”
“Co se stalo?” optá se jeden ze studentů.
“Věřil byste, že při každém mém výdechu zemře jeden člověk?”
“Opravdu zajímavé,” opáčí student. “A zkusil jste jinou zubní pastu?”
PSANÍ ESEJE
Studentky měly napsat esej, která by pojednávala o náboženství, sexu a tajemnu.
Nejkratší práci měla jedna blondýna. Jen jednu větu:
“Bože, jsem těhotná, ale s kým?”
MALÝ SUZUKI
První školní den na americké střední škole představuje učitelka nového žáka, Sakiro Suzukiho z Japonska. Hodina začíná a učitelka říká: “Uvidíme kdo ovládá historii Ameriky.
Kdo řekl: “Dejte mi svobodu, nebo mě raději zabijte?”
Ve třídě je hrobové ticho, jen Suzuki zvedne ruku: “Patrick Henry 1775 ve Philadelphii“.
Výborně Suzuki, a kdo děti řekl: “Stát je národ a národ nesmí zhynout?”
Suzuki: “Abraham Lincoln v roce 1863 ve Washingtonu.”
Učitelka se podívá na žáky a říká: “Stydím se za vás, Suzuki je Japonec a zná americkou historii lépe než vy!”
Zezadu se ozve tichý hlas: “Polib nám prdel ty zasraný japončíku!”
“Kdo to řekl?!” zvolá učitelka.
Suzuki zvedne ruku: “Generál McArthur v roce 1942 na Guadalcanalu, a Lee Iacocca v roce 1982 na valné hromadě firmy Chrysler.”
Ze zadní lavice se ozve: “Je mi z toho na blití!”
Učitelka křičí: “Kdo to řekl!?!”
Suzuki okamžitě odpoví: “George Bush senior japonskému premiérovi Tanakovi v průběhu oběda, Tokio 1991.”
Jeden ze studentů zařve: “Vyhul mi ho!”
Učitelka na to hystericky: “A dost!Kdo to byl teď?”
Suzuki bez mrknutí oka: “Bill Clinton k Monice Lewinské, 1997, Washington, Oválná pracovna Bílého domu.”
Další ze studentů vyskočí a zařve: “Suzuki je hromada sraček!”
Suzuki opět klidně: “Valentino Rosii při Velké ceně motocyklů v Brazílii 2002.”
Celá třída propadne hysterii, učitelka upadá do bezvědomí, dveře se otevřou a dovnitř vtrhne ředitel: “Sakra to snad není možný, takovej bordel jsem ještě neviděl!”
Suzuki: “Prezident Václav Klaus poté co spatřil nový návrh státního rozpočtu na další období, Praha, srpen 2004.”
ZVLÁŠTNÍ ÚKOL
Pepík neustále tyká paní učitelce, až nakonec paní učitelka řekne: “Do zítřka napíšeš stokrát: Nebudu tykat učitelům.”
Druhý den to Pepík donese 200x.
“Proč jsi to donesl 200x?”
“Ale, já jsem ti chtěl udělat radost!”