Pepa utrpí na stavbě těžkou nehodu, při které přijde o obě uši.
Když se má vrátit z nemocnice, mistr všechny svolá a upozorňuje zejména Honzu, bývalého to policajta, ale i ostatní, aby byli na Pepu hodní, že to těžce nese, aby mu to nepřipomínali.
Pepa je první den zas v práci, dělají s Honzou a ten neví, na co by zavedl řeč, aby kolegovi zvednul náladu. Tak povídá: “Koukám, že se ti zlepšil zrak, co?”
”Jo? Proč myslíš?”
”No, že už nenosíš brejle!”
Archiv rubriky: Vtipy o logice
RADA OD V. KLAUSE
Muž na Václavském náměstí pojídá trávu a jde kolem Václav Klaus.
Klaus je šokován a ptá se muže: „Proč jíte tu trávu?“
„Nemám jídlo ani peníze,“ odpoví muž.
„Nesnězte tu trávu všechnu, udělejte si také seno!“ poradí mu Klaus, „co byste jinak jedl v zimě?“
VYSOKÁ PORODNOST
V jednom malém městečku měli tak vysokou porodnost, že to vzbudilo zájem i na univerzitě v krajském městě. Napsali žádost o grant, dostali spoustu peněz, najali desítky sociologů, antropologa a specialisty na plánované rodičovství, přijeli do městečka, pronajali si budovy, nainstalovali počítače, začali vymýšlet dotazníky a plánovat testy.
Šéf projektu si našel v tom největším shonu příprav chvilku a zašel do místního bufetu na kafe.
Posadil se u pultu, objednal si šálek espressa a když ho popíjel, začal se bavit s prodavačkou o svém projektu. Zeptal se jí, co si ona myslí o vysoké porodnosti ve městě.
Ona na to, že to je celkem jednoduché: „Každý ráno v šest tu projíždí rychlík na západ a na přejezdu zahouká. No, a to všechny vzbudí. A šest ráno, to je už pozdě na to jít ještě spát, ale zase brzo na to vstávat.“
SVATBA V NEBI
Cestou na svatební obřad dojde k autonehodě a oba snoubenci na místě zahynou.
Jdou spolu do nebe.
Čekají na příjmu na Svatého Petra.
Když přijde, hned se ho ptají, jestli je možné v nebi uzavřít manželství.
Svatý Petr říká:“No, je to poprvé, co se na tohle někdo ptá. Musím to jít zjistit.“
Pár sedí v příjímací místnosti už pár měsíců a oba už ztrácejí trpělivost, když se Svatý Petr znovu objeví s odpovědí: „Je to dobré, v nebi můžete být oddáni.“
Nato se mladík ptá: „Jen pro případ, že by nám to neklapalo…Bylo by možné se v nebi i rozvést?“
„To si snad děláte legraci.
Tři měsíce jsem tady hledal kněze.
Dovedete si představit, jak dlouho bych hledal právníka?“
NOVÁ VYHLÁŠKA
Chlápek přišel do koloniálu a chtěl dvě plechovky krmení pro psa.
„Máte psa, pane?“ ptá se prodavač. „Jasně, že mám!“
„Promiňte, pane, ale podle nové vyhlašky budete muset dokázat,
že máte psa, než vám prodám psí žrádlo.“
Chlápek s frustrovaným výrazem ve tváři zmizel a o půl hodiny
později se objevil znovu a na vodítku táhl svého psa: „Tady je!“
„Děkuji mnohokrát, tady máte ty dvě plechovky.“ O pár dní později ten samý chlápek znovu přijde a chce dvě plechovky krmení pro kočky. „A máte kočku, pane?““Jasně, že mám!“
„Promiňte, ale musíte mi ji ukázat, než vám pro ni prodám krmení.“
Chlápek vyběhne z krámu a za chvíli je zpátky a před prodavačem za ocas zvedne kočku. „Děkuji vám, zde je vaše krmení.“ Další den se chlápek opět objeví v krámě a postaví před prodavače krabici od bot s malou dírou ve víku. Prodavač se ptá: „Dobrý den, co pro vás mohu udělat?!““Strčte prst do té díry.“ „Promiňte?“ „Udělejte, co říkám!“Tak prodavač opatrně strčil prst dírou do krabice. Teď ho vyndejte a řekněte mi, jako co to vypadá!“Prodavač vytáhl prst a znechuceně si jej prohlédl: „Uf, vypadá to jako hovno…“ “ Taky že je! Vzal bych si dvě roličky toaletního papíru.“
STVOŘENÍ SVĚTA
První den Bůh stvořil krávu a řekl:
“Musíš jít na pole a po celý den budeš v úmorném vedru pracovat, mít mladé a dávat mléko člověku. Dám ti na to 60 let života.”
Kráva odpověděla:
“Takový tvrdý život je moc dlouhý. Nech mě žít jen dvacet let; zbývajících čtyřicet ti vrátím.”
A Bůh souhlasil.
Druhý den Bůh stvořil psa a řekl:
“Budeš celý den sedět u dveří domu tvého pána a štěkat na každého, kdo půjde kolem. Dám ti na to 20 let života.”
Pes odvětil:
“Štěkat na každého dvacet let je moc těžký úděl.
Dej mi jen deset let a těch zbývajících deset ti vrátím.”
A Bůh souhlasil.
Třetí den Bůh stvořil opici a řekl:
“Bav člověka, dělej hloupé věci a donuť lidi se smát. Máš na to 20 let života.”
Opice byla proti:
“Dvacet let mám ze sebe dělat blázna? Ani náhodou. Pes ti vrátil deset let, já ti je vrátím také.”
A Bůh souhlasil.
Čtvrtého dne Bůh stvořil člověka a řekl:
“Spi, jez, hraj si, miluj se a užívej si života. Nedělej nic, jen se bav. Dám ti na to 20 let života.”
Člověk vykřikl:
“Cože, jen dvacet let? Ne, ne, to nejde. Podívej, Bože, uděláme to takhle.
Kráva ti vrátila čtyřicet let, pes deset a opice taky deset. S mými dvaceti to dělá osmdesát let. Souhlasíš?”
A Bůh souhlasil.
Od té doby člověk prvních dvacet let spí, jí, hraje si, miluje se, užívá si života a o nic se nestará. Dalších čtyřicet let dře jako vůl, aby uživil svoji rodinu. Pak deset let ze sebe dělá šaška pro pobavení svých vnoučat a posledních deset let je to starý mrzout, který štěká po všech lidech okolo.
DĚVČÁTKA
Sedí na střeše dvě děvčátka. Jedno dobré a jedno zlé. A plivou na okolojdoucí.
To zlé děvčátko se trefilo dvakrát a to dobré čtyřikrát.
A tak zase jednou zvítězilo dobro nad zlem.
JAK TO ŘEŠÍ BLONDÝNY
ŽENSKÁ LOGIKA
Jedu domů autobusem.
Autobus je přeplněný, takže vzdám ražení lístku a chci poprosit paní přede mnou, aby mi orazila.
Ale jak ji nejlépe oslovím? Budu jí tykat anebo vykat?
Na předposlední zastávce nevystoupila, takže jede až na zastávku poslední.
Pořádně si ji prohlídnu. Má sebou láhev vína, takže jede určitě k nějakému muži.
Ta lahev vína není zrovna z nejlevnějších, takže to musí být hezký muž.
U nás jsou ale jen dva hezcí muži – můj muž a můj milenec.
K mému milenci nemůže jet, protože tam jedu já.
Takže jede k mému muži.
Můj muž má dvě milenky – Katrin a Andreu.
Katrin je na dovolené.
Já: “Andreo, můžeš mi prosím orazit lístek?”
Andrea: “Ahoj, samozřejmě, odkud se známe?”
MOUDROST STÁŘÍ
Jeden obrovitý mladík na stavbě se vytahoval, jakou má sílu. Dělal si hlavně srandu z jednoho staršího dělníka. Ten se pak naštval a povídá:
“Hele, přestaň kecat a dokaž to. Vsadím se s tebou o týdenní plat, že nedokážeš dovézt v kolečku zpátky to, co já dovezu tamhle k bráně.”
“No tak na tebe jsem zvědavej, otče. Platí.”
No, plácli si a ten starší nachystal kolečko a povídá mladýmu:
“No, tak si nasedni.”