Hádá se Kohn a Roubitschek.
Kohn argumentuje:
„Ale vždyť jim říkám, že černá barva je přece barva, jako každá jiná!“
Roubitschek: „Ne, černá není žádná barva“.
Asi po hodině tvrdého handrkování jdou za vrchním rabínem, aby je rozsoudil. Vrchní rabín jim slíbí, že celou věc prostuduje do druhého dne, ať jdou zatím domů. Druhý den se oba vrátí a vrchní rabín jim řekne: „Četl jsem v Tóře, a nic tam není, co by říkalo, že černá není barva, takže můžeme říci, že černá barvou skutečně je…“
Vidíš, řekne Kohn Roubitschkovi vítězně a oba jdou pryč.
Ale už druhý den jsou zase před vrchním rabínem, protože se nemohou shodnout, jestli bílá je také barva. Kohn tvrdí, že ano, Roubitschek, že ne. Rabín opět slíbí otázku zkonzultovat s Tórou, a druhý den jim potvrdí, že i bílá s největší pravděpodobností barvou skutečně je.
V tu chvíli zvolá Kohn s rukama k nebi: „No tak vidějí Roubitschek, že jsem jim prodal barevnou televizi!!!“