Mladý, pětadvacetiletý Žid si přisedne v rychlíku ke staršímu pánovi, rovněž Židovi.
Po několika minutách jízdy se mladý Žid zeptá staršího: “Kolik je hodin?”
Starší Žid mlčí a neodpovídá.
Mladý Žid si pomyslí: “Zřejmě cizinec.” Zopakuje svou otázku německy, anglicky, francouzsky atd.
Ale starší Žid na nic nereaguje. Těsně před cílovou stanicí vstoupí do vagónu průvodčí a oznámí: “Blíží se konečná, budeme vystupovat.”
Starší Žid povídá: “Děkuji, pane průvodčí.”
Mladý Žid se rozhořčeně obrátí na staršího: “Se mnou, člověkem stejné víry nekomunikujete, a s průvodčím ano?”
Starší Žid klidně odpoví: “Podívejte, mladý muži. Vy jste se mě zeptal, kolik je hodin. Kdybych vám odpověděl, zeptal byste se mě, kam jedu. Oba víme, kde tento vlak končí, tak byste to hned uhodl. A určitě byste se chtěl u mě ubytovat na noc. A vzhledem k tomu, ze mám doma hezkou dceru, určitě byste si s ní chtěl něco začít.
A uznejte sám: můžu já dát svou jedinou dceru Židovi, který v pětadvaceti letech nemá své vlastní hodinky?”