Na večeři byli pozváni kněz a rabín, kteří se ani trochu neměli rádi. Když došlo na moučník, zjistili, že zbyl poslední kousek nádherného lákavého dortu. Oběma se sbíhaly sliny. Hostitele napadlo, jak spor vyřešit:
„Mohli byste si ten moučník rozdělit napůl, ale když žádný z vás nechce jen polovinu, mám pro vás návrh. Až se ráno vyspíte, povíte mi, jaký sen se vám zdál. Ten, komu se bude zdát krásnější sen, si ten dort sní k snídani.“
Druhý den zrána oba hosté vyprávějí své sny. První se ujme slova kněz:
„Zdálo se mi, že jsem se procházel po krásném parku, když tu náhle ke mně přiletěl obrovský pták a odnesl mě na svých křídlech vysoko, vysoko, až do ráje…“
„To je zvláštní, mně se také zdálo, že vidím kněze letět na křídlech ptáka rovnou do ráje,“ vypráví rabín. „A hned mě napadlo, že už se nebude chtít vrátit, a tak jsem šel do kuchyně a ten dort jsem snědl.“