Manžel není doma a manželka si mezitím užívá s milencem.
Zachrastí klíče, je slyšet zámek, manželka schová milence do skříně, sepne ruce k nebi a prosí:
“Ó Bože, udělej si se mnou co chceš, jenom ať nás neobjeví můj muž. Je strašně žárlivý a určitě by zabil nejen mne, ale i mého milence.”
Na to se nebesa otevřou a ozve se:
“Dobře, bude to jak chceš, ale za tři roky tě povolám k sobě, utopíš se.”
“Dobře, dobře, jen ať ho teď nenajde.”
Všechno proběhne úplně hladce, manžel ho opravdu nenajde.
A ráno je vděčná a zároveň jí dojde, co ji čeká. A tak se příští tři roky žena nekoupe, jenom sprchuje. Nechodí na koupaliště, vodě se zdaleka vyhýbá.
Tři roky uběhnou.
Uběhnou čtyři, pět let. Na svůj slib už zapomněla.
Šestý rok nečekaně vyhrála zájezd na okružní plavbu okolo světa. Na lodi je velká zábava, samé ženy, když v tom se začne loď potápět, žena si vzpomene na svůj slib. Poklekne, sepne ruce k nebesům a volá:
“Ó Bože, teď, teď me chceš povolat k sobě? Podívej se, kolik nevinných žen teď zemře spolu se mnou.”
Nebesa se opět otevřou a ozve se:
“Dva roky, dva roky mi trvalo, než jsem vás vy ku*** dostal na jednu loď!”