Na jedné universitě měli studenti jakousi databanku esejí, referátů a domácích úkolů na všechny předměty. Aby tato recyklace prací nevypadala podezřele, byly v databance eseje na jedničku, na dvojku i na trojku, takže průměrný student mohl práci použít, aniž by vzbudil podezření.
Jeden student, který strávil víkend mnohem příjemnějšími věcmi než psaním eseje, tedy našel v databance jednu trojkovou, nenápadnou esej do svého předmětu. Vytiskl ji, přepsal a odevzdal na hodině.
Ještě na konci hodiny mu ji profesor vrátil s napsaným komentářem: “Tuhle esej jsem napsal asi před dvaceti lety. Vždycky jsem si myslel, že by si zasloužila jedničku, a proto ji tak s radostí hodnotím právě dnes.”