Chlápek se vrací po půlnoci domů, táhne z něj, v břiše mu šplouchá. Překoná šťastně práh u vchodu a tam už na něj čeká žena a spustí, kde že to sakra byl místo večeře.
„V perfektním novém baru!“ říká manžel. „Zlatý Bar se to jmenuje, a mají tam všechno zlaté!“
„Nesmysl, žádné takové místo není, ty ožralo!“
„Jasně, že je! Mají zlaté vchodové dveře, zlaté podlahy, dokonce i mušle na záchodě mají zlaté!“ Nato se chlap dovalí do ložnice a usne. Ženě to nedá a druhý den hledá v telefonním seznamu, a opravdu, na druhém konci města je Zlatý Bar. Tak tam zavolá: „To je Zlatý Bar?“
„Ano, madam, přejete si?“
„Mate zlaté dveře?“
„Ano, samozřejmě máme!“
„Mate zlaté podlahy?“
„Jistě, madam!“
„A co zlaté mušle?“
Na druhém konci je chvíli ticho, a pak žena slyší barmana, jak na kohosi volá:
„Hej, Johne, mám pocit, že mám stopu na toho chlapa, co ti včera načůral do saxofonu!“