Archiv pro měsíc: Březen 2017

PRACOVNÍ HOVORY

„Slečno, durdí se šéf, pořád máte nějaké soukromé telefonní hovory.
Blokujete linku, zanedbáváte práci, jednoduše to takhle dál nepůjde!“
„Ale to jsou všecko služební hovory! ohrazuje se slečna.
“ V top případě si nepřeji, abyste naše zákazníky oslovovala vrabčáčku!“

NA KONCERTĚ

Na koncertě se nakloní pán k sousedovi a šeptá mu do ucha:
„Ta zpěvačka má ale příšerný hlas. Nevíte, kdo to je?“
„Moje dcera.“
„Tak to promiňte, to bude asi tou písní, ta je opravdu hrozná. Rád bych věděl, kdo ji složil!?“
„Já.“

NEHODA AUTOBUSU

Policajt vyšetřuje havárii autobusu. Vyslýchá cestující, kteří jsou mluvení schopni.
Pak se ptá řidiče, jak došlo k nehodě. Ten odpovídá:
„Nevím, právě jsem vzadu kontroloval lístky.“

V LETADLE

V letadle. Klídek, pohoda.
Cestujícím se podává oběd, polovina už usnula, druhá se k tomu právě chystá, když tu náhle se letadlo otočí kolem podélné osy. Děsný zmatek, padají talíře, skleničky, tašky, psi, nepřipoutané manželky a do toho zmantku vejde vždy usměvavá letuška a s rozkošným úsměvem říká: „Vážení cestující, uklidněte se prosím. Náš pilot má rýmu a právě si kape do nosu.“

VYSOKÁ PORODNOST

V jednom malém městečku měli tak vysokou porodnost, že to vzbudilo zájem i na univerzitě v krajském městě. Napsali žádost o grant, dostali spoustu peněz, najali desítky sociologů, antropologa a specialisty na plánované rodičovství, přijeli do městečka, pronajali si budovy, nainstalovali počítače, začali vymýšlet dotazníky a plánovat testy.
Šéf projektu si našel v tom největším shonu příprav chvilku a zašel do místního bufetu na kafe.
Posadil se u pultu, objednal si šálek espressa a když ho popíjel, začal se bavit s prodavačkou o svém projektu. Zeptal se jí, co si ona myslí o vysoké porodnosti ve městě.
Ona na to, že to je celkem jednoduché: „Každý ráno v šest tu projíždí rychlík na západ a na přejezdu zahouká. No, a to všechny vzbudí. A šest ráno, to je už pozdě na to jít ještě spát, ale zase brzo na to vstávat.“

ŘÍZENÍ V MLZE

Strašná mlha.
Automobilista jede těsně za vozidlem před ním podle jeho zadních červených světel. Jedou dlouho a pomalu. Ten vpředu zastaví a rozsvítí brzdová světla. Ten vzadu zastaví, spustí okénko a volá: „Haló, proč zastavujete?“
„Musím, už jsem doma a dokonce ve své garáži!“ odpovídá ten vpředu.

KAMARÁDI

Karel a Jindřich byli přáteli celý život.
Když se přehoupli přes padesátku, uzavřeli dohodu, že až jeden z nich zemře, vrátí se na zem říci tomu druhému, jak to vypadá na onom světě.
O pár let později složí Jindru infarkt. Za týden slyší Karel v noci známý hlas: „Karle, vstávej!“
„To jseš ty, Jindro?“
„Jo, jsem to já. Přišel jsem ti říct, že posmrtný život je naprosto super věc! Pořád si sexuálně užívám, spousta partnerek, a vůbec mě to neunavuje.“
„Sakra, to zní dobře. Nikdy bych si nemyslel, že nebe je takové.“
„Ale já nejsem v nebi, Karle.“
„Cože, ty jsi v pekle?“
„Ne, nejsem ani v pekle. Reinkarnace. Jsem králík.“