Známý obchodník Stern přijme nového příručího Kohna, který má skvělá doporučení.
Nechá ho na zkoušku v obchodě a odejde. Když se vrátí, v obchodě stoji elegantně oblečený zákazník a právě si prohlíží rybářský prut.
Kohn jede jak sentinel:
„… samozřejmě jeden prut nestačí tenhle je od Steinenberga, nejlepší kousek, pán pochopitelně nebude chytat jen na jeden, každý odborník jim doporučí aspoň tři pruty, takže to máme ještě jednoho Steinenberga a k tomu si vezmou tenhle speciální kousek, to je zakázková výroba od Fish & Fish, to si kupujou opravdoví mistři, chytaj raděj na těžko nebo na třpytku? Já vím, tím se teď nezatěžujou, to jak je zrovna chuť, oder? Jednou zajdou na pstruhy, jindy na rybník – to jim můžu doporučit: u Zbraslavi je takovej fajnovej flíček, sekční šéf Meinlig to tudle povídal, tam je krásně, tam si báječně odpočinou, takže to máme kompletní sadu na kapry, líny a karase, tohle nádherné balení – viděj to provedení, to se hned pozná kvalita třpytek, to maj na štiky a candáty, a samozřejmě mušky! Mušky, pane, to tu máme tuhle jedinečnou sadu – ty se dělají až v Orientě, ruční práce, kvůli každý tam oškubají jednoho páva, takový nekoupej ani ve Vídni; ja!
Samozřejmě stoličku, přece nebudou sedět na zemi – ale – mezi náma – takhle k vodě asi nepůjdou, že jo, voni šijou u Lipperta, nicht war – to by zničili takový kvádro až by tahali toho obrovskýho sumce – ale nebojej se, tady maj tenhle nepromokavý overal, viděj tu módní fazónu, to se pozná i u ty vody, že nejsou žádnej nýmand – a ten se jim nepromočí, ani kdyby za tím sumcem skočili až doprostřed rybníka – a vezmou si hnedka dva, co kdyby se přece promočil, na ja, na ryby to se musí hned po ránu, věděj voni, jak je krásnej východ slunce u vody – to jim až závidím – ale jakýho maj voni budíka – to aby nezaspali, to by o to nejkrásnější přišli, že jo – tadyhle máme unikátní kousek, ze Svicrlandu, to je orloj, vašnosti, to si sem k nám podle něho chodí řídit hodinky i ratmajstr – že jsou tak kulantní kunčaft, tak je jejich, ať jsem plajte; ale jak voni pojedou do ty Zbraslavi?
Koukám, před krámem stoji pragovka, to je jejich, nicht war, na ja, krásnej vůz; ale jestli jim můžu doporučit, vono to nějak rychle nejede – mám recht, že jo – to by museli vstávat moc brzo a prošvihli by ten krásnej východ slunce na Zbraslavi; já jim udělám košer cenu – máme na skladě emeritní sedánek: Mercedes, vašnosti, Mercedes-Benz, s tím budou u vody natošup – a to je jim tak elegantní automobil, s tím můžou i v neděli do divadla a ještě se portýři budou předhánět, aby jim ho mohli zaparkovat. A nemusej se s ničím obtěžovat, vašnosti, vůz jim přistavíme až před barák a všechno ostatní jim dovezeme ještě než dojdou domu – a zejtra už můžou na ryby…“
Zákazník vyplní šek a odejde.
Stern přijde k příručímu a povídá: „Teda Kohn, voni jsou fakt dobrej, to se jim musí nechat. Kunčaft přijde koupit rybářskej prut a oni udělaj takovejhle kšeft – i automobil mu prodaj! To se musí ocenit, Kohn.“
Kohn se začervená a povídá: „Věděj pane šéf, on ten pán původně přišel pro balíček prezervativů a já mu řekl, ať se vykašle na ženský a jde radši na ryby…“