V jedné zapadlé vesničce žil bezmála stodesetiletý stařeček.
Doslechli se to novináři a za nějakou dobu už se u dědova domečku rojili jako včely. A ptají se dědy, jak to dělá.
“Za svůj věk vděčím našemu panu doktorovi,” skromně odvětil stařík.
“Než se od něj dočkám pomoci, vždycky mě přejde umírání!”