Petrohradští gardoví poručíci slopou v kantýně vodku a mažou duráka. O půlnoci Petrov prohraje poslední rubl, parádní uniformu i kord. A jako zástavu vloží do banku čest své ženy Natálie, proslulé krasavice.
A prohraje. Musí dát Ivanovovi klíče od svého domu. Ivanov odchází a Petrov pije a čeká.
Ivanov se vrátí záhy a na čele má chmuru v oku blesk.
Petrov se ptá: “Co je, nebyla doma?”
“Byla doma, ale nebyla sama! V posteli zrzavý chlapík, rozumíš! Na židli kozácký kabátec a na zemi křivá šavle!”
Petrov zařve: “Nepovídej mi takové nesmysly! S žádným mrzákem od kavalerie jsem nejméně rok karty nehrál!”