Vejde matka do pokoje svojí dcery. Pokoj je prázdný a na posteli leží obálka. Obávaje se nejhoršího, otevírá matka dopis a čte:
“Milá maminko, je mi líto, že ti musím říci, že jsem odešla z domova se svým novým přítelem. Našla jsem u něj opravdovou lásku, měla bys ho vidět, je tak moc roztomilý, s tím jeho bohatým tetováním a piercingem a především s jeho obrovskou motorkou!
Ale to není vše, maminko, jsem těhotná, a Abdul říká, že si budeme žít krásně v jeho karavanu uprostřed lesa. Chce se mnou mít ještě mnoho dětí, a to je i můj sen.
A protože jsem prišla na to, že marihuana je vlastně prospěšná, budeme trávu pěstovat i pro naše přátele, aby nemuseli tak strašně trpět, až jim dojde koks nebo heroin. Zatím budu doufat, že věda konečně najde nějakou látku proti AIDS, aby se Abdulovi opět dařilo dobře, on si to opravdu zaslouží!
Maminko, nemusíš mít strach, vždyť je mi už 13 a umím se o sebe sama postarat. Doufám, že tě budu moci brzy navštívit, aby jsi poznala tvoje vnoučátka.

Tvoje milovaná dcera

P.S. Mami, všechno je to pitomost, jsem u sousedů.
Chtěla jsem ti jen říct , že jsou v životě horší věci, než to vysvědčení, co leží na nočním stolku. Mám tě ráda.”