TELEFONÁT

Ředitel společnosti potřeboval zavolat jednomu ze svých zaměstnanců ohledně naléhavé záležitosti. Vytočil jeho telefonní číslo domů a ozval se mu dětský šepot: “Haloo?”
Ředitel se zeptal: “Je tatínek doma?”
“Je“, zašeptal malý hlas.
“Mohl bych s ním mluvit?”
K jeho překvapení malý hlas zašeptal: “Ne.”
“Je tam maminka?”
“Ano.”
“Můžu s ní mluvit?”
“Ne.”
“Je tam ještě někdo?” zeptal se ředitel dítěte.
Ano, zašeptalo: “Policajt.”
Divíce se, co by policajt mohl dělat v domě jeho zaměstnance, zeptal se ředitel:
“Můžu mluvit s tím policajtem?”
“Ne, nemá čas“, zašeptalo dítě.
“Co dělá, že nemá čas?”
Mluví s mámou a tátou a hasičem, přišla šeptaná odpověď.
Se vzrůstajícími obavami a slyšíc ze sluchátka něco, co znělo jako helikoptéra, se ředitel znovu zeptal: “Co je to za zvuk?”
“Helikoptéra“, odpověděl šeptající hlas.
“Co se to tam sakra děje?“, zeptal se polekaný ředitel.
Dítě odpovědělo bázlivým šepotem:
“Právě přistála helikoptéra pátracího týmu.”
Ředitel se nyní zeptal opravdu polekán: “Proč tam jsou?”
Stále ještě šeptající dětský hlas odpověděl s tlumeným chichotem:
“Hledají mě.”